První československé socialistické toniky slaví 55 let. Jak se značka Chito za tu dobu změnila?
Pamatujete si ještě na původní československé toniky Chito, nebo je znáte již pouze pod moderními etiketami? Letos slaví 55. narozeniny a za tu dobu ušly pěkný kus cesty. Přečtěte si, jak se u nás začaly tyto „napodobeniny“ nedostupných západních limonád prodávat, a kde se vlastně vzal tonik jako takový.
Co v článku najdete
Nápoj reflektující náladu své doby
České toniky Chito byly na trh poprvé uvedeny koncem 70. let minulého století. Perlivé nápoje, které charakterizuje pronikavá hořkost a výtažek z kůry chinovníku, vznikly jako náhražka tehdy nedostupných západních limonád (např. Schweppes). Podobně jako například Kofola, která se začala prodávat ještě o devět let dříve a byla naší alternativou Coca-Coly.
„Legendární Chito Tonic byl uveden na československý trh v roce 1969, tedy v době velkých společenských změn. Otřesy té doby se promítly do jeho nezaměnitelné hořké chuti. Limonáda ochucená bylinnými výtažky si získala velkou oblibu a pojmenování Chito, což je zkratka slov CHInin a TOnic,“ vysvětlila pro Kupi Tereza Kynčlová, PR specialistka společnosti Kofola.
Toprecepty.cz / Kofola
Oživení socialistické ikony
Z počátku se toniky Chito prodávaly v necelých třetinkových skleněných lahvích za pár desítek haléřů. Pro některé zákazníky byla novinka příliš hořká, jiní vítali zpestření tehdejší nabídky nealka a bylinné nápoje si oblíbili. Později je nicméně z pultů přeci jen vytlačily západní značky a logo Chito z regálů na několik let zmizelo, dokud jej do svého portfolia nevzala Kofola.
„Když se k nám ale po revoluci dostaly zahraniční limonády, sláva oblíbeného a dostupného Chito toniku bez potřebné podpory začíná upadat do zapomnění. Na výsluní se znovu dostává až v roce 2005, kdy značku Chito převzala společnost Kofola,“ doplnila pro Kupi dále Kynčlová.
Chito má stále stejnou recepturu
Dnes jsou toniky Chito stále dostupné ve skleněných lahvích s objemem 250 ml. Ke klasickému Chito toniku navíc přibyly příchutě Cloudy Lemon a Ginger Beer a etikety všech variant získaly roce 2014 svou současnou modernější podobu. Co se však v průběhu času nezměnilo, je podle Kynčlové receptura bez umělých sladidel a barviv, která zůstává stále stejná.
Typickou hořkou chuť s osvěžujícími ovocnými tóny dodávají silně perlivému nápoji přírodní výtažky z bylin a kůry chinovníku.
- Tip: Pokud byste chtěli ochutnat i jiné tuzemské toniky na trhu, pak se mrkněte po značkách ZON, River Tonic, Tátův Sad, Něcojako nebo Bohemsca.
Sheviakova Kateryna / Shutterstock.com
Z léku na malárii oblíbeným nealkem
A kde se vlastně toniky jako takové vzaly? Původně vůbec nebyly určené k popíjení. Chinin je totiž známým antimalarikem. Od 19. století proto výtažky chinovníku lékařského sloužily primárně jako lék na malárii. Problémem ale byla jeho nevalná chuť. Ani otrlí britští námořníci jej nebyli schopni samotný pozřít, proto jej paradoxně ředili například ginem (dnes je tomu přesně naopak a gin si pro lepší chuť ředíme právě tonikem).
Později hořký výtažek začali míchat s vodou a dochucovat citronem a cukrem, a dali tak zrodit prvnímu receptu na tonik, jak ho v podstatě známe dnes.
Zdroje: Kofola, Kupi, National Library of Medicine
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko