I když se skořice využívá v kuchyni během celého roku, její spotřeba se výrazně zvyšuje právě ve vánočním období. Bez ní bychom si některé tradiční jídla a nápoje pravděpodobně neuměli představit. Věděli jste však, že v obchodech lze zakoupit dva odlišné druhy? Jeden z nich je sice levnější, avšak méně kvalitní. V některých případech může být dokonce i škodlivý.
Za jedinečnou a omamnou vůní kůry skořicovníků mohou silice, tedy éterické oleje v ní obsažené. Ty se skládají ze tří hlavních složek: První je hlavní nositel aromatu – skořicový aldehyd cinnamaldehyd, dále eugenol dodávající hřebíčkové tóny a poslední látkou je kumarin.
Kumarin může být ve velkém množství toxický a nebezpečný pro naše játra. Uvádí se proto, že by jeho denní příjem neměl překročit 0,1 mg na 1 kg tělesné hmotnosti. To znamená, že dospělý člověk o váze 60 kg může sníst 6 mg kumarinu denně, pro dítě o váze 15 kg je bezpečné množství jen 1,5 mg za den.
Ve většině případů nelze kupovanou kvalitu skořice předem odhadnout. Bohužel výrobci nemají žádnou povinnost uvádět na obalu původ či druh zpracované skořice. Pokud však nekoupíte konkrétně skořici cejlonskou, která je kvalitnější, a tím pádem i dražší, pravděpodobně se vám dostane skořice čínské neboli kassie.
Čínský druh má ostřejší a výraznější chuť, nicméně v kuchyni není tak stabilní jako cejlonská. Pokud jste zvyklí ochucovat si s ní například jogurty, müsli nebo nápoje, možná se vám někdy stalo, že začala po chvíli nepříjemně „rosolovatět“. Tak poznáte, že máte méně kvalitní druh, tedy skořici čínskou.
Druhému typu, cejlonské skořici, se někdy říká také pravá. Je to proto, že je více kvalitní, chuťově jemnější a sladší a obsahuje menší množství zmíněného rizikového kumarinu. Pro upřesnění dodáme, že koncentrace kumarinu ve skořici cejlonské je zhruba 300 mg/kg, u skořice čínské je toto množství asi desetkrát vyšší. Obě skořice však mají podobné zdravotní účinky.
Rozdíl mezi těmito dvěma druhy je i při samotném zpracování. U čínské skořice se sbírá svrchní kůra skořicovníku v celku, tedy i smotek celého kusu je tvořen pouze jednou vrstvou. U cejlonské se seškrabují tenké plátky vnitřní kůry, které se na sebe vrství, až vytvoří typický smotek, který strukturou připomíná doutník. Tuto skořici také poznáte tak, že jednotlivé vrstvy jdou od sebe snadno oddělit.
Vždy byste si měli dávat pozor také na hmotnost balení a tzv. měrnou cenu, tedy přepočet ceny za 1 kg. Většinou totiž platí, že v menších baleních vychází koření mnohonásobně dráž než ve větších. Přitom na pohled mohou být obaly velikostně stejné. Měrnou cenu musí prodejci u zboží povinně uvádět.
Cejlonská skořice většinou vychází o něco dráž. Průměrná cena cejlonské skořice je přibližně 120 Kč za 100 gramů, zatímco čínská skořice stojí kolem 60 Kč za 100 gramů.
Skořici doma využijete nejen jako koření v kuchyni. Už staří Číňané i Egypťané věděli, že zázračně působí na naše zdraví i krásu. Ať už sušená, mletá nebo v podobě vydestilovaného éterického oleje, má nespočet příznivých účinků:
Ve švédštině Kanelbullar, v angličtině Cinnamon Rolls a v češtině skořicové šneky. Tento původně severský recept je dnes už tak mezinárodní, že ho můžete ochutnat po celém světě. Jeho základem je kynuté těsto se spoustou skořice. My jsme recept navíc obohatili pekanovými ořechy.
Na závěr ještě poradíme, že pro to, aby se příznivé účinky skořice na našem zdraví opravdu projevily, je důležité ji konzumovat pravidelně po dobu několika týdnů až měsíců. Stačí však cca půl lžičky denně. Dlouhodobé užívání většího množství by nám naopak mohlo uškodit.
Zdroj: Kupi, Healthline, WebMD