Jitka Pastrňáková se rozhodla svůj smysl pro pořádek a organizaci proměnit v profesi. S pomocí projektu „Uspořádej to“ mění chaos v pořádek, vnáší do domovů klid, čímž ulehčuje lidem jejich každodenní život. Jak celý nápad vznikl? Jakých největších chyb se při úklidu dopouštíme? A jakým způsobem si rozplánovat předvánoční úklid?
Jitka je profesionální organizátorka, která inspiruje ostatní k tomu, aby se i z jejich domovů staly místa klidu a pohody. Díky svému systematickému přístupu, smyslu pro detail a vytrvalosti dokáže dát i tomu největšímu chaosu řád a systém. Kromě toho, že chodí osobně pomáhat s organizací domácností, provozuje také e-shop zaměřený na prodej organizérů, krabic a dóz.
V době, kdy Netflix přišel se seriálem The Home Edit, kde dvě profesionální organizátorky pomáhají lidem efektivně uspořádat americké domácnosti, se mi zrodil v hlavě podnikatelský nápad. Sama jsem si tehdy prošla procesem radikální reorganizace domova a uvědomila jsem si, kolik lidí zápasí s pořádkem. Zároveň jsem zjistila, že mě nesmírně baví dělat z chaosu systém. Je to moje přirozená schopnost, kterou jsem chtěla využít k tomu, abych pomáhala ostatním. Tak vznikl projekt Uspořádej to, jehož cílem je ulehčovat lidem každodenní život a přinášet více klidu a radosti z pořádku do jejich domovů.
Úklid je krátkodobá záležitost zaměřená na čistotu, kdy bojujeme se špínou. Čistý domov ještě neznamená, že je organizovaný, ale většina lidí zvládá úklid velmi dobře. Pořádek znamená, že hledáte řešení pro své věci tak, aby je bylo snadné najít, byl k nim snadný přístup. Pořádek lze považovat za dlouhodobý systém, který stačí udržovat.
1. chyba: Množství věcí neodpovídá velikosti úložných prostor. Začíná to stěhováním, což zažil snad každý. Lidé jsou tak vyčerpaní balením a vybalováním věcí, že jim na vytvoření systému nebo organizaci nezbývá čas, peníze ani energie. Věci se uloží rychle do nedostatečných úložných prostor. Znáte to, čas a život plyne, předmětů přibývá, mění se chod domácnosti, ale my nepřizpůsobujeme systém uložení věcí.
2. chyba: Když se pořádek nedělá pořádně, když už je situace neúnosná, lidé se často pustí do pořádku jednotlivých částí, tedy šuplíku, police nebo skříně. Tyto prostory uklidí, ale za krátkou dobu se vše vrátí do původního stavu. Proč? Jedním z hlavních důvodů je, že podobné věci jsou rozmístěné na různých místech, což nejen mate ostatní členy domácnosti, ale také nedává celkovému systému žádnou logiku. Jsem přesvědčená, že pokud se to jednou udělá pořádně, věci se správně seskupí, každá dostane své místo a nastaví se funkční systém uložení, původní chaos už se nevrátí. Tento proces se musí ale zopakovat ve chvíli, kdy se zásadně mění rodinný režim.
3. chyba: Nedostatečné návyky a jejich předávání dětem. I když doma pořádek vytvoříme a každá věc dostane své místo, je klíčové naučit rodinu, aby věci vracela na své místo. To vyžaduje trpělivost, důslednost a snahu vytvořit návyky, které se stanou přirozenou součástí každodenního života. Když se nám podaří naučit sebe i ostatní dělat tyto věci automaticky, je to klíč k úspěchu.
Je to vlastně docela jednoduché. Pokud úklid děláme pravidelně a rozložíme si ho do celého roku, pak nás předvánoční shon nemusí vůbec rozhodit. Klíčem je plánování a průběžná péče o domácnost. Když se věci udržují v pořádku průběžně, před svátky už stačí jen doladit detaily. O tomto tématu jsem vydala i samostatnou knihu.
Určitě! Jednou z nejúčinnějších změn, kterou jsem si osvojila, je ukládání věcí za sebe místo na sebe. Tento princip je překvapivě praktický a má obrovský vliv na přehlednost a efektivitu. Když ukládáme věci na sebe, spodní předměty se stávají hůře přístupné, a když něco potřebujeme, začneme hledat a to brzy vzdáme. Naopak, pokud věci ukládáme za sebe v jedné vrstvě, a to například v zásuvkách, krabicích nebo policích, všechno je viditelné a dostupné na první pohled.
Nejprve si musíte uvědomit, že věci schované pro případ, že by se někdy mohly hodit, ve skutečnosti vůbec nepotřebujeme. Sama jsem si tímto procesem prošla, a proto se rozhodla zbavit věcí, které už nechci znovu brát do ruky. Celkem jsem z našeho domova odstranila 1 až 2 kontejnery nepotřebností. Uvolnila jsem tím nejen fyzický prostor, ale také přinesla do domácnosti novou, svěží energii. Ten pocit, když se zbavíte věcí, které vám neslouží, je skutečně osvobozující.
Je však důležité zdůraznit, že jsem se při tomto procesu zaměřila výhradně na své vlastní věci. Pokud máte problém rozloučit se s věcmi, zkuste si položit jednoduchou otázku, zda tady chcete mít věci, které denně používám nebo mi zdobí domov, nebo chcete omezený úložný prostor zaplnit předměty, které vám nijak neslouží, ale bojíte se je vyhodit?
Co se týče předmětů, které nám přinášejí vzpomínky, ale nechceme je ani vystavit, ani vyhodit, doporučuji je uložit do krabice. Ta by měla obsahovat jen věci, které pro nás mají hlubší význam. Pokud však zjistíme, že těchto věcí je příliš mnoho a žijeme například v malém bytě, je to signál, že musíme své priority přehodnotit. Prostor, ve kterém žijeme, je omezený a je důležité jej zaplnit tím, co nám opravdu slouží a přináší radost.
Nejdůležitější je jít dětem příkladem. Děti mají překvapivě rády řád a stereotypy, na rozdíl od nás dospělých je uklidňuje, když vědí, co je čeká a co se bude dít. Klíčem k úspěchu je nejen zapojit děti do uklízení hraček, ale také zavést každodenní stejný uklízecí rituál. Můžete z toho udělat zábavu, například formou hry.
Konkrétně třeba závod o to, kdo posbírá hračky nejrychleji. Sběr hraček podle barev, dokud není vše uklizeno. Nebo si můžete k úklidu pustit oblíbenou písničku a spojit to s tancem. Další vliv má i samotné množství hraček. Vezměte několik úložných boxů, které rozdělíte podle kategorií, zvlášť stavebnice, autíčka, panenky a tak dále. Velikost boxů pak může sloužit jako množstevní limit. Pokud se nějaká hračka do boxu nevejde, je čas vyřadit jinou a udělat na ni místo. Dětem tímto způsobem vysvětlíte, že hračky, které už nepoužívají, mohou udělat radost dalším dětem. Zkuste společně vybrat, co pošlete jiným dětem, například do dětského domova. Tím je naučíte nejen pořádku, ale také empatii a odpovědnosti.
Začít s organizací domácnosti může být opravdu odstrašující. Lidé se často neradi zbavují věcí, nedokážou si představit, že celý prostor vyklidí naráz nebo je frustruje pohled na hromadu věcí, se kterou si neví rady. Je to dvousečné. Na jednu stranu tvrdím, že dílčí pořádek nefunguje, zároveň však nechci lidi vystrašit tvrzením, že musí domov kompletně převrátit vzhůru nohama. Poradila bych dvě možnosti:
Vyhledat podporu. Jednou z možností je oslovit profesionální organizátorku, která vám nejen fyzicky pomůže, ale také vás povede celým procesem. Taková pomoc může být nenahraditelná, protože vám ušetří čas a energii.
Začít na malém prostoru a postupovat systematicky. Ideálním místem je to, které není příliš náročné. Doporučuji začít třeba s koupelnou. Nejprve vše vyndejte na jedno místo. Veškeré věci z koupelny položte na stůl nebo podlahu, abyste měli přehled o celém obsahu. Kategorizujte a rozdělte věci do logických skupin. Například kosmetiku, léky, čisticí prostředky. Vyřaďte vše nepotřebné a zbavte se věcí, které jsou prošlé, nefunkční nebo je už nepoužíváte. U tohoto kroku buďte skutečně nemilosrdní. Na závěr vyčistěte prostor, od poliček přes skříňky až po zásuvky. Nezapomeňte si pořídit vhodné organizéry přímo na míru, aby se využil každý centimetr úložného prostoru.
Řídím se šestikrokovým procesem organizace. Vše vyndám, kategorizuji, vyřadím nepotřebné, vyčistím prostor, pořídím organizéry a uložím zpět. Tento postup funguje jak pro lednici, tak i spíž. Potraviny jsou však specifické tím, že je potřebujeme mít pod kontrolou nejen pro přehlednost, ale také čerstvost a minimalizaci plýtvání. Proto v lednici vyhrazuji jeden box nebo přihrádku na potraviny, které potřebuji spotřebovat jako první. Tak dáte rodině jasný signál, co je potřeba sníst přednostně, a tím eliminujete zbytečné plýtvání potravin.
Na dveře mrazáku si píšu seznam potravin, které tam mám. Dále udržuji kategorie, kdy skladuji těstoviny, konzervy, koření a sladkosti odděleně. Každá kategorie má své místo a je limitována velikostí boxu. Díky těmto postupům nejenže vidím, co mám k dispozici, ale také nemusím dlouho přemýšlet, co budu vařit. Přehlednost šetří čas i peníze, protože nebudete nakupovat něco, co už doma máte.
Vaječný likér je klasika ověřená časem, kterou si většina z nás nejraději vychutná na Vánoce. Zkuste tentokrát i tento netradiční recept na vaječný koňak bez vajec a ze samých dobrých surovin, který rozhodně stojí za to!
Mít přehled, takže před nákupem vyfotím lednici a zásoby, abych měla vodítko, co doma opravdu chybí. Nemusím tak sepisovat seznam a přitom mám vše pod kontrolou. Dále sledovat datum spotřeby a ujistit se, zda mám dostatek času potravinu spotřebovat. Také srovnávače cen potravin jsou nápomocné. Pro větší nákupy, zejména trvanlivých potravin, občas využívám srovnávače, jako je Kupi.cz. Díky tomu nakoupím co nejvýhodněji například oblíbené produkty mého muže, tedy pivo. (úsměv)
A na závěr bych zmínila vaření ze zbytků. Při přípravě jídla jsem vždy kreativní a snažím se využívat nejrůznějších zbytků, jako je rýže, brambory nebo zelenina, na přípravu nového jídla. Tento způsob nejenže šetří peníze, ale také pomáhá snižovat plýtvání.
Zdroje: Kupi.cz