Takový pořádný trapas se stane snad každému alespoň jednou v životě. A nejhorší je, když k němu dojde před zraky lidí, třeba mezi ostatními zákazníky v obchodě. Ale i takové věci se dějí.
Trapasy na veřejnosti nejsou něco, co byste si dali za rámeček. Spíš byste na to chtěli nadobro zapomenout. To je ale někdy těžké, zvlášť pokud u této nepříjemné situace byli i další lidé, třeba vaši známí. Trapasy v obchodě se děly, dějí a dít budou, proto jsme vás vyzvali, abyste se nám s nimi svěřili. Pár jsme jich vybrali a vy si je nyní můžete přečíst.
„Když se mi něco nelíbí, ozvu se, a to rázně. V obchodech jsem celkem alergická na to, když se personál neumí chovat, není doplněné zboží nebo nedělají pořádně svoji práci. A jednou se stalo, že nějakému zákazníkovi evidentně spadlo na zem pivo, které se rozlilo. Samozřejmě jsem na to šlápla a uklouzla. Smrděla jsem a ještě jsem si narazila nohu. Největší vrchol byl, když na mě paní zaměstnankyně jen koukala a nevypadalo to, že by mi chtěla pomoct nebo se omluvit. Začala jsem na ni v zápalu hněvu křičet, a až když jsem dokončila svůj dlouhý hlasitý monolog, vyšlo najevo, že to není žádná prodavačka, ale jen obyčejná zákaznice. Takže trapas na entou.“ – Monika
„V obchodě se mi stal jeden z největších trapasů v mém životě. Bylo to proto, že jsem byla s klukem, který se mi líbil. Bylo nádherné léto a my jsme spolu strávili celý den. Ten den bylo příšerné horko, takže jsem měla krátké šaty, to je potřeba zdůraznit. Dali jsme si k obědu kebab a pak jsem se rozhodli, že si koupíme něco studeného na osvěžení. Jenže ten kebab mi neudělal moc dobře. Věděla jsem to už v obchodě, protože jsem začala mít velmi nepříjemné křeče v břiše a začala jsem být šíleně nervózní. Celá jsem se opotila a můj vysněný kluk si toho samozřejmě všiml. Než jsem stačila něco říct, zkrátka jsem to nevydržela a pustila. A tím, že jsem měla šaty, bylo těžké něco maskovat. Nebudu zabíhat do detailů, protože se stydím ještě teď, a to už je to hodně let zpátky. Možná to ale dokonce pomohlo k tomu, abychom s tím klukem pak byli dalších 10 let. Teď už spolu nejsme, ale smáli jsme se tomu ještě hodně dlouho.“ – Lenka
„Tohle sice není moc originální, ale pro rodiče je to pokaždé nehorázný trapas a ostuda. I já jsem se styděla, když se mi při nakupování splašilo dítě a rozhodlo se, že bude vyvádět. Nechtěla jsem mu koupit lízátko, tak se začalo válet po zemi a křičet. Dokonce mě pak tahalo i za ruce a lidé kolem koukali, jako bych ho snad šikanovala. Možná je na to někdo zvyklý, ale já mám klidné dítě, které tyto scény nedělá, takže jsem byla šokovaná, a nepřeji si, aby se to opakovalo.“ – Josefína
Trapasy a nekomfortní situace nezažívají jen zákazníci, ale i samotný personál. Stejně jako prodavačka Katka, která se nám svěřila s tím, že se jí povedlo zákazníkovi vrátit o 2000 méně, než měla. A nejhorší na tom je, že se jí to stalo dvakrát u toho stejného člověka.
„Cítila jsem se trapně a nedokázala jsem ze sebe vyblekotat skoro ani omluvu. Pán už ke mně odmítá chodit, protože si o mně myslí, že jsem zlodějka. Dlouho jsem to vstřebávala a dávám si na to, kolik vracím, sakra velký pozor.“ – Miroslava
„Pozvat k nám na vesnici rodinu s dětmi nebyl vůbec dobrý nápad, protože se nám postarali o moc "dobrou" pověst. Byli u nás týden a hned druhý den jsme společně šli nakoupit. Když prodavačka, se kterou se samozřejmě znám, protože tam nakupuji pravidelně, chytila děti, jak kradou, myslela jsem, že se propadnu hanbou. Situaci se mi nějak podařilo zachránit, ale asi tři dny na to, když jsem si myslela, že už jsou poučené, to udělaly znovu. Myslela jsem, že se mi to snad jen zdá. Teď o nás kolují moc "hezké" řeči a já mám z ostudy kabát.“ – Marcela
Zdroj: Kupi