Mnoho lidí si dělá zásoby balené vody. Někteří se obávají možné krize, jiní chtějí mít zkrátka vodu vždy po ruce, aby ji nemuseli neustále kupovat. Možná jste si všimli, že je na lahvi uvedena minimální trvanlivost. Opravdu se může voda zkazit? Odpověď na tuto otázku je trochu složitější, ale určitě se vyplatí znát odpověď, protože následně budete obezřetnější při skladování vody, její konzumaci i nakupování.
Z chemického hlediska je voda jednoduchá molekula složená ze dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku. Pokud byste měli čistou vodu v dokonalém prostředí, vydrží vám navěky. Neobsahuje žádné látky jako bílkoviny nebo cukr, které by mohly kvasit nebo být přeměněny bakteriemi nebo plísněmi na energii. V dokonalém prostředí se ale voda většinou nenachází. Pokud byste nabrali vodu ve studni nebo třeba ve volné přírodě, brzy by se její kvalita zhoršila. Postupně by se zde hromadily bakterie, plísně, řasy, ale třeba i larvy komárů a dalších forem života. Na povrchu by vznikl biofilm, který by již na první pohled odrazoval od konzumace.
Balená voda v plastu nemá minimální trvanlivost na obalu pro nic za nic, i ta se postupně zkazí. Jak je to ale možné? Voda v plastové lahvi se může zdát v dokonalém a sterilním prostředí, kde není přístup žádných choroboplodných zárodků. Problémem zde není samotná voda, jde o plast, ve kterém je voda obsažena. Voda je obvykle balena do polyethylentereftalátu (PET) pro maloobchodní lahve a do polyethylenu s vysokou hustotou (HDPE) pro džbány na chlazení vody. Na těchto typech lahví je alarmující to, že plasty časem kontaminují lahev s tekutinou. Obvykle se tak děje po expiraci nebo vystavení nadměrnému teplu, včetně vystavení slunečnímu záření nebo horkým autům. Toxické chemikálie, které jsou obsaženy v těchto plastech, se dostanou do vody, což nejen ovlivní její chuť, ale také mohou způsobit vážné zdravotní důsledky pro spotřebitele.
Pokud je obsah vody ve skle vystaven co nejmenším vlivům okolního prostředí, tedy pokud voda nemá prakticky žádný kontakt se světlem, vzduchem nebo teplem, může teoreticky zůstat pitná po mnoho let. Voda v plastových lahvích většinou nevydrží tak dlouho jako ve skleněných a má také kratší trvanlivost. Skladování vody ve skle je tedy mnohem lepší volbou.
Je třeba si uvědomit to, že žádná voda není zcela dokonale čistá. Jak kupovaná minerální voda, tak i voda z kohoutku obsahuje alespoň malé množství různých choroboplodných zárodků, minerálů a dalších látek. Výjimkou je destilovaná voda, ta je však zcela nevhodná pro pití. Destilovaná voda by neměla být konzumována pravidelně, protože neobsahuje minerály, které jsou nezbytné pro zdraví. Při jejím pití doslova vytáhne důležité minerály z vašeho těla, což může vést k nerovnováze elektrolytů v těle a vyplavování důležitých minerálů.
Čistá voda je jedním z nejzdravějších nápojů pro naše tělo, ale je třeba se vždy ujistit, jestli je skutečně čistá. Než začnete skladovat velké množství vody, vždy se ujistěte, že vodu správně skladujete a dokážete ji včas spotřebovat, aby se nestala závadnou.
Zdroje: Ökotest, How Stuff Works, Healthline, Business Insider, Times Magazine