Smradlavé pochoutky pro odvážné se najdou snad v každé národní kuchyni. Švédský surströmming je ale opravdu jen pro silnější povahy, respektive žaludky. Vyrábí se totiž zkvašením (fermentací) rybího masa. Údajně vznikl náhodou, když se rybáři snažili šetřit se solí. Nakládaní sledi jim tedy začali kvasit a pochoutka byla na světě. V průběhu staletí se jejich receptura ještě vylepšila a dodnes jsou vyhledávanou specialitou.
Základní surovinou je poddruh sledě obecného (Clupea harengus membras), který se loví především v oblasti Höga kusten. Právě ten dal pokrmu nejen specifickou chuť a vůni, ale i název.
Ryby musí být čerstvě vylovené, potom je ostrým nožem zbavíte hlavy i vnitřností a naložíte do solného nálevu. Tam začnou kvasit, během toho vzniká kyselina propionová, kyselina máselná, kyselina octová a sirovodík, který je hlavní příčinou nesnesitelného zápachu.
První nálev je hodně silný, aby rybu zbavil krve. Potom už se použije méně slaná varianta, která slouží k minimálně osmitýdenní fermentaci v sudu. Přibližně po této době sledi vystoupí na povrch a je hotovo.
A pozor na to, že správně udělaný surströmming sice zapáchá, ale ne nijak děsivě. Pokud se vám tedy jeho vůně nezdá, buďte opatrní. Nejčastějším problémem je špatné skladování. Spousta lidí totiž netuší, že musí být uchováván v lednici, a skladuje ho s ostatními konzervami jen tak ve spíži nebo na kuchyňské lince.
První ochutnávka by měla podle odborníků probíhat venku. Díky tomu vás neskolí zápach a nenačichnou vám stěny nebo nábytek. Sezóna naštěstí vrcholí na konci srpna, takže i ve Skandinávii bývá příjemně. Jen doporučujeme zapíjet surströmming pivem nebo nějakým druhem pálenky. Máte tak jistotu, že vám bude víc chutnat a určitě se ho nezaleknete.
Ryba v papilotě vykouzlí letní atmosféru po celý rok. Rybu můžete vybrat prakticky jakoukoliv, doporučujeme však spíše bělomasé druhy, které mají jemnější charakter. V našem receptu jsme použili sivena – bělomasou sladkovodní rybu, která není příliš drahá, ale má lahodné maso. Určitě se však skvěle hodí také treska, losos nebo candát.
Surströmming má tak silné aroma, že po něm někteří lidé cítí nevolnost nebo i zvrací. Kvůli vysokému obsahu dioxinů musí mít dokonce výjimku z evropských hygienických norem. Velmi intenzivní je i chuť této delikatesy, která lehce připomíná ančovičky. Málokdo si ji tedy dopřává samotnou, mnohem lépe vynikne s nějakou přílohou, například s bramborami, pečivem nebo rajčaty a zakysanou smetanou.
„Dáváme si ho na knäckebrot, s máslem, bramborami. Důležité je používat surströmming jen jako koření. Pokud ho milujete, pak si ho jezte, jak chcete, ale když ho ochutnáváte poprvé, tak jako koření, které je pouze jednou z mnoha chutí na talíři,“ doporučuje místní gurmán v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
A nebojte, do Švédska kvůli tomuto zvláštnímu jídlu jezdit nemusíte. Koupit se dá i u nás, stačí se podívat na nabídku prodejen a e-shopů se švédskými potravinami.
Je důležité si uvědomit, že vnímání vůně jídla je subjektivní. Co jedna osoba může považovat za nejsmradlavější, jiná může být schopna snést, nebo dokonce ocenit.
Zdroje: iROZHLAS.cz, Wikipedia, Kupi