Pizza patří dlouhodobě k jednomu z nejoblíbenějších pokrmů. Existuje v nepřeberném množství variant, které si můžeme dopřát v restauracích, doma nebo u stánku s rychlým občerstvením. Odkud se ale vzala, kdo ji proslavil a jak se dostala do celého světa?
Za kolébku pizzy bývá tradičně označována Itálie. Historie tohoto kulatého koláče však sahá hluboko do minulosti a jeho původní domovinu není tak snadné vypátrat.
Podobný pokrm si totiž naši předkové připravovali už v neolitu, tedy v mladší době kamenné – zhruba osm až pět tisíc let před naším letopočtem. Placatý chléb doplněný o nejrůznější bylinky, omáčky a další přísady později připravovali Egypťané, Římané i Řekové. Často sloužil jako jednoduché jídlo, zejména na cestách, protože koláč samotný nahrazoval chybějící talíř.
Podoba s dnešním rychlým občerstvením je tedy více než zřejmá. Starověký pokrm se ovšem svým vzhledem podobal spíše dnešnímu italskému pečivu zvanému focaccia. Moderní pizzu začal připomínat až o mnoho let později.
Pizza tak, jak ji známe dnes, se začala připravovat na konci 18. století – a tentokrát už můžeme směle říct, že její domovinou byla skutečně Itálie, konkrétně Neapol. Prosperující město se potýkalo s výrazným nárůstem obyvatel a ty bylo potřeba nakrmit. Placatý koláč s větším či menším množstvím ingrediencí se jevil jako ideální volba – byl totiž jednoduchý, a hlavně levný. Původně ho prodávali pouliční prodejci, kteří z něj ukrajovali jen určitou část podle chuti a finančních možností zákazníka. Později ale začali vznikat i první pizzerie.
Kupte se slevou Pizza mražená Ristorante Dr. Oetker.
Pizza měla nicméně neblahou pověst jídla pro chudé. Ta nejobyčejnější varianta byla ochucená pouze česnekem a solí. Lepší a o něco dražší verze obsahovala třeba sýr, kousky ryb, rajčata nebo nejrůznější bylinky. Bohatší měšťané jí však okázale pohrdali – ovšem jen do doby, kdy tento pokrm posvětila samotná královna.
V roce 1889 navštívil Neapol italský král Umberto I. a jeho manželka Margherita (Markéta Savojská). Vyslovili přání ochutnat něco z místní kuchyně, a proto jim pizzař Raffaele Esposito připravil svoji specialitu. Pizzu záměrně stylizoval do barev italské vlajky – zelené, bílé a červené. Proto obsahovala bazalku, mozzarellu a rajčata. Královně náramně zachutnala a tak po ní tato varianta dostala své jméno.
Pizza Margherita je dnes neodmyslitelným základem menu snad v každé pizzerii. Díky úspěchu, který slavila u královského páru, se tento pokrm zbavil pověsti obyčejného jídla a vzali jej na milost bohatší vrstvy i uznávaní kuchaři. Odtud byl už jen krůček k tomu, aby se pizza dostala i do dalších zemí a potažmo do celého světa.
Pizza se postupně rozšířila z Neapole do zbytku Itálie a stala se prakticky národním jídlem. Není divu, že se jí obyvatelé Apeninského poloostrova nechtěli vzdát, ani když svoji domovinu opustili. S jejich migrací se pokrm šířil i do dalších zemí, kde si Italové často otevírali restaurace, v nichž nabízeli právě jídla ze svojí tradiční kuchyně. Obzvláště velkou oblibu si pizza získala v Americe. První pizzerie tam byla otevřená v New Yorku v roce 1905.
Kupte se slevou Sýr Mozzarella Galbani.
Od té doby prošla pizza dlouhým vývojem, a to jak v Evropě, tak i za oceánem. Kuchaři hojně experimentují nejen s ingrediencemi, které pizzu zdobí, ale i se samotným těstem. Můžete tak narazit na sladké i slané varianty, zdravější těsto z cizrny či ovesných vloček nebo třeba na nepečenou raw pizzu.