I přesto, že se víc než dřív volá po ochraně české půdy a po šetrnějším hospodaření, podléhá čím dál vzácnější ornice neustále znehodnocování. Neschopnost a neochota zemědělských gigantů změnit způsob své činnosti vyvolává obavy o to, jestli nás za pár desítek let půda ještě vůbec bude schopná uživit. Neustále se proto hledají nové způsoby a cesty, které by dokázaly zemědělské hospodaření v produkci případně nahradit. Jednou z nejnovějších alternativ je akvaponie.
Akvaponie vznikla spojením chovu ryb a snahy najít šetrnější způsob pěstování zeleniny. Obě části tvoří dohromady dokonalý oběhový systém. Funguje to tak, že se rybí výkaly přeměňují na roztok přírodního hnojiva, které ve směsi s vodou putuje k rostlinám, umístěným na vodní hladině. Kořeny rostlin tak získávají potřebné živiny a zároveň čistí vodu, jež se pak vrací zpět k rybám. Jediné, co takový systém potřebuje dodávat zvnějšku, je krmivo pro ryby. Výsledné produkty – zelenina, ryby i sazenice přitom dosahují biokvality.
Za normálních podmínek je k úspěšnému pěstování potřeba zejména úrodná půda, která plodinám dodá dostatek živin. Podle toho, jaké množství a v jakém složení jich ke svému růstu potřebují, mají jednotlivé druhy zeleniny rozdílné nároky na prostor kolem sebe. Plodiny je potřeba střídat a pěstovat zároveň rozmanité druhy, půdu nechat odpočívat a mnoho dalšího – je třeba zajistit dostatek vláhy, světla a ideálně si ještě přát příznivé počasí. Traduje se, že aby se čtyřčlenná rodina uživila, potřebuje zhruba hektar půdy. Protože ale hrozí, že půda nás za několik desítek let nebude schopná všechny uživit, hledají se alternativy, které by ji do budoucna mohly doplnit, případně nahradit.
Největší výhodou akvaponie je možnost celoročního pěstování plodin, vysoká míra řízení a kontroly pěstebních podmínek i podstatně nízké nároky na prostor. Například hektarová farma Kaly, která společnosti Future Farming slouží především jako vývojová základna, má maximální projektovanou kapacitu 45 tun zeleniny a 50 tun ryb ročně, navíc se počítá i s dalšími produkty rostlinné a rybí výroby i s prodejem sazenic či přebytečného hnojiva z rybích výkalů. Jako výrazná nevýhoda se zatím jeví vysoké nároky na energii, která je navíc stále nákladnější.
Stejně jako u akvaponie, i u hydroponie jde o způsob pěstování bez půdy. Rozdíl je v tom, že výživu nezajišťuje hnojivo z rybích exkrementů ani hydroponické médium (perlit, kokosové vlákno nebo keramzit), do něhož jsou rostliny usazené, ale živný roztok. Hydroponické pěstování tak nezávisí na chovu ryb a hravě si ho proto můžete vyzkoušet třeba i sami doma. K pěstování v uzavřených prostorech potřebujete navíc vhodné světlo a ventilaci vzduchu.
V Česku se už s akvaponickým pěstováním v několika případech experimentovalo, prozatím ale víceméně bezúspěšně. Přestože se jedná o neotřelé spojení ochrany životního prostředí, zelené ekonomiky a byznysu, na světlo se projekty na této bázi dostávají spíše pomaleji. Sérii nepovedených akvaponických pokusů v Česku přerušila až domácí akvaponická společnost Flenexa Plus v Přáslavicích, jejíž produkci odebírá několik restaurací a také řetězec Globus. I po čtyřech letech vývoje ale dosahuje obratu jen v řádu desítek tisíc korun ročně.
Změnit situaci by mohla brněnská firma Future Farming, založená v roce 2018. Společnost má v tuto chvíli akvaponickou vývojovou základnu, jednu plně komerční farmu a plán na stavbu několika dalších. Zájem o její technologii je i v zahraničí. Celý ambiciózní projekt tak vychází na stovky milionů korun. Není proto divu, že Future Farming stále shání nové investory, kterým výměnou za finanční podporu nabízí dluhopisy firmy. Doposud se tak společnosti podařilo získat 150 milionů korun. Podaří se jí s takovou pomocí konečně prolomit české akvaponické ledy?
Zatímco zahradníci-akvaristi si zatím nemají možnost ve svých domácích akváriích vypěstovat zároveň saláty ani jinou zeleninu, fanoušci zahradničení a nových technologií si malé hydroponické systémy už do svých domovů pořídit mohou: