Okolo meruňkových jadérek koluje spoustu rozporuplných tvrzení. Zastánci jejich konzumace se odvolávají na protirakovinné účinky, odpůrci se ohání množstvím obsaženého amygdalinu, který se v těle mění v kyanid a může vyvolat otravu, v nadměrném množství dokonce způsobit smrt. Jak to tedy je?
Stejně jako například mandle nebo jádra broskví a švestek obsahují i jadérka meruněk amygdalin – látku patřící mezi kyanogenní glykosidy. Ta způsobuje hořkost pecek, která se nezamlouvá býložravcům, čímž rostlina s největší pravděpodobností chrání svá semena před zničením.
Pokud se přece jen amygdalin dostane do trávicího traktu, mění se pomocí kyselého prostředí nebo střevních mikroorganismů na kyanovodík (kyanid), což je jeden z tzv. enzymatických jedů – látek, jež buňkám brání v přijímání kyslíku, a ty v důsledku jeho nedostatku odumírají.
Čerstvá meruňková jadérka obsahují takové množství amygdalinu, že by dospělý člověk nesměl sníst více jak 3 najednou, aby se nevystavil riziku otravy. Malým dětem pak stačí sníst polovinu jednoho jádra k tomu, aby se dostaly za bezpečnou hranici. Za ní pak v lehčích případech nastanou příznaky otravy organismu, v těžších, při konzumaci výrazně vyššího množství, může dokonce dojít k úmrtí.
O potenciálních schopnostech amygdalinu léčit rakovinu se začalo mluvit už v polovině 19. století v Rusku. Ernst Krebs, americký biochemik, chápal rakovinu jako projev nedostatku amygdalinu v těle, a dokonce ho chtěl nechat pod označením B17 oficiálně zařadit mezi vitaminy. Došlo ale k několika vědeckým výzkumům, které vyvrátily, že by měla zmíněná látka v našem organismu jakoukoli funkci, a tak se mezi vitaminy amygdalin dodnes oficiálně neřadí.
Podobně dopadly i klinické studie zaměřené na léčbu rakoviny pomocí amygdalinu, případně jeho syntetické verze laetrilu. Neprokázalo se ani tvrzení, že rakovinné buňky odumírají nedostatkem kyslíku, který způsobuje kyanid, rychleji než ty zdravé. Vzhledem k nepřesvědčivým výsledkům zamítl americký National Cancer Institute používání této látky při léčbě rakoviny, někteří další odborníci dokonce považují její doporučování a užívání za šarlatánství.
Meruňková marmeláda je ovocná delikatesa, kterou si nejlépe vychutnáte namazanou na čerstvém pečivu. Příjemná chuť s jemně kyselými tóny zaručeně potěší nejednoho malého i velkého mlsouna. Navíc jde o skvělý způsob, jak zpracovat letní úrodu a uchovat ji na později.
Meruňkové chutney si vychutnáte jako dip ke steakům, grilovanému nebo smaženému masu. Skvělé je i na plátku chleba nebo na bagetě s kozím sýrem, případně se sýrem s modrou plísní. Navíc jde o nevšední způsob, jak toto sezónní ovoce zpracovat na později.
Na internetu i dnes najdete celou řadu prodejců meruňkových jader, kteří se za jejich příznivé účinky zaručují nejrůznějšími způsoby a tvrzeními. S přihlédnutím k výsledkům pokusů jde ovšem o čiré spekulace a víceméně lži.
Doporučené denní dávkování se mezi nimi liší, od 20 jader naráz až klidně po 60. Pamatujte, že bezpečná dávka byla podle odborníku stanovená na 3 meruňková jadérka pro dospělého! Zhruba v tomto počtu je obsaženo 20 mikrogramů kyanidu – prokazatelně bezpečná jednorázová dávka. Jeho smrtelná dávka se podle odborníků pohybuje mezi 0,5–3,5 miligramy na každé kilo tělesné hmotnosti.
Při konzumaci čerstvých meruněk běžným způsobem se ale není čeho bát. Jadérko s obsahem amygdalinu je od dužniny naprosto spolehlivě a bezpečně oddělené tvrdou peckou. Vyhnout byste se však pro jistotu měli kompotování i zavařování nevypeckovaných meruněk a zcela bezpečné není ani pít čerstvou meruňkovou šťávu vylisovanou z celých plodů. Nejbezpečnější je zkrátka vždy z plodu pecku nejprve odstranit.
Když už, tak raději sáhněte po peckách z citrusů, které obsahují limonoidy – látky s prokazatelně antivirotickými účinky a větší šancí na protirakovinné účinky. Na škodu není ani konzumovat pecičky hroznového vína, granátových jablek nebo vodního melounu. Přinejmenším nejsou pro zdraví ani nijak závadné.
Zdroje: Český rozhlas, Bezpecnostpotravin, WebMD, Kupi, dTest, Medizin-transparent