Jód je významný prvek, který je pro náš život zcela nezbytný. Přesto však velkou část populace trápí jeho nedostatek, což se negativně projevuje na zdraví. K čemu naše tělo jód potřebuje, které skupiny by ho měly konzumovat nejvíce a kde jej ideálně získat?
Země uvnitř kontinentů mají nízký obsah jódu v půdě i ve vodě a tento deficit se projevuje v rostlinných i živočišných potravinách. Od 50. let se proto v Čechách přidává jod do kuchyňské soli a dodává tak většině lidí část potřebné denní dávky.
Jód je v první řadě klíčový pro správnou funkci štítné žlázy. Ta jej přijímá z krve a využívá k produkci svých hormonů, které ovlivňují metabolické procesy, zdravé trávení a všeobecně podporují správné fungování všech orgánů a tkání.
Příznivě ovlivňuje také nervovou soustavu, zlepšuje mozkovou činnost a intelektuální funkce, zlepšuje kvalitu pleti, zubů, vlasů i nehtů a má pozitivní vliv na sexualitu a plodnost. Zcela nezbytný je pak jód pro těhotné ženy. Ovlivňuje správný vývoj mozkové tkáně plodu i narozeného dítěte, pro které je matka během těhotenství i kojení jediným zdrojem tohoto prvku.
Nedostatek jódu se projevuje únavou, špatnou pletí i poklesem mozkové činnosti. Jeho nedostatek snižuje funkci štítné žlázy (tzv. hypotyreóza), což má za následek přibírání na váze, zadržování vody, zpomalení metabolismu i zhoršené trávení.
Nedostatek jódu dále způsobuje nesoustředěnost, nervozitu, zvýšenou únavu, chudokrevnost, pocity chladu v končetinách i snížení pozornosti, vnímavosti a intelektuálních funkcí. U žen navíc může způsobovat poruchy menstruačního cyklu, problémy s otěhotněním nebo schopností donosit plod.
Protože jód napomáhá správnému vstřebávání nenasycených mastných kyselin, jeho nedostatek se projevuje velmi suchou kůží, problematickou pletí či špatným stavem vlasů a nehtů.
Potřeba jódu se mění s věkem i zdravotním stavem. Jak již bylo zmíněno, nejvíce by ho měly přijmout těhotné a kojící ženy. Jód se vstřebává ve střevech a až 70 % přijatého množství putuje do štítné žlázy. Jeho vstřebatelnost podporuje např. selen, proto bychom neměli zapomínat ani na tento prvek. A naopak, zachycování a přeměňování jódu v těle zabraňují potraviny označované jako strumigeny, mezi které patří například zelí, špenát, cibule, ředkvičky nebo hrách.
Ani s jódem by se to ale nemělo přehánět a zdravý, dospělý jedinec by neměl překračovat denní množství 200–300 mikrogramů. V případě mnohonásobně vyšších dávek hrozí riziko autoimunitních projevů i zvýšené funkce štítné žlázy.
Jód se v přírodě vyskytuje především v půdě, odkud se vyplavuje. Největší koncentraci tohoto prvku najdeme v moři. Není proto divu, že mezi jeho nejvýznamnější zdroje patří mořská sůl, mořské ryby (treska, tuňák) a plody i mořské řasy a chaluhy (kelp, wakame, nori nebo chlorela). Jakožto obyvatelé vnitrozemí jsme tedy nedostatkem jódu více ohroženi.
Dalším vhodným zdrojem jsou višně, třešně a aronie a z živočišných produktů vejce a mléčné výrobky. U těch ovšem platí, že množství jódu se odvíjí od kvality půdy a živin, kterými jsou chovná zvířata krmena. Jód můžeme najít také v brokolici, pórku, žampionech, mrkvi nebo polníčku, i v tomto případě je ale množství vázáno na jeho obsah v půdě.
Vhodným zdrojem jsou potom doplňky stravy, které snadno poskytují doporučenou denní dávku. Na trhu můžete vybírat z přípravků obsahujících přímo jód (často v kombinaci se zmíněným selenem) nebo i mořské řasy.
Zdroje: Kupi, Cleveland Clinic, National Institutes of Health