Od ledna 2025 mají všechny obce povinnost zajistit třídění textilního odpadu. Co to znamená pro obce a jak to vnímají občané? Místo dosavadního odkládání obnošeného oblečení do černých popelnic má nově textil svou cestu – ovšem za vyšší náklady i komplikace.
Od 1. ledna 2025 vstoupila v platnost povinnost, kterou nařizuje celoevropská legislativa – možnost třídění textilního odpadu musí být dostupná v každé obci. Staré tričko, roztrhané kalhoty nebo nechtěná bunda tak již nemají končit na skládkách. Obce mají nabízet kontejnery na textil, sběrné dvory nebo dokonce pravidelné svozy přímo od domů.
Podle Ministerstva životního prostředí tato pravidla pomohou snížit množství textilu, které končí ve směsném odpadu. Jen v České republice jde ročně až o 70 tisíc tun. Přestože obce měly na přípravu celé pětileté období a mohly využívat dotace, zástupci místních samospráv hlásí komplikace.
„Problém je, že třídění textilu je v tuto chvíli nákladnější než běžný komunální odpad,“ uvedl ve vysílání Českého rozhlasu Pavel Drahovzal, místopředseda Svazu měst a obcí a starosta Velkého Oseka. Podle obcí si firmy za kilogram vytříděného textilu účtují poplatky, které dosahují až 3 tisíc korun za tunu. Řada menších obcí si proto klade otázku, jak dlouhodobě tuto povinnost financovat.
Situaci komplikuje i nedostatečná kapacita zpracovatelských zařízení. Povinnost třídění totiž nepřišla jen do Česka, ale do všech zemí Evropské unie, což zvyšuje tlak na recyklační infrastrukturu.
Zeptali jsme se obyvatel na jejich názor na povinné třídění textilu:
Anna, 39 let, Praha: „Třídím už teď, ale obávám se, že kontejnery budou přetížené. Navíc, kdo mi zaručí, že se textil skutečně recykluje?“
Jiří, 54 let, starosta menší obce: „Pořídili jsme kontejnery za dotace, ale bojíme se, jak pokryjeme provozní náklady do budoucna. Peníze na odpadové hospodářství nejsou neomezené.“
Karolína, 25 let, studentka: „Podpora recyklace textilu je skvělý krok kupředu, ale je potřeba vysvětlovat lidem, co sem patří a co ne.“
Martin, 46 let, podnikatel: „Dokud budou náklady na třídění vyšší než využití neekologických cest, obce budou v nevýhodě. Chybí ekonomická motivace.“
Podle ministerstva mohly obce využít například dotace na pořízení kontejnerů nebo rozvoj sběrných dvorů. K dispozici bylo i až 400 milionů korun na projekty, které podporují takzvaná re-use centra, kde mohou občané odkládat funkční, ale nepotřebné věci. To však podle mnohých nestačí.
Příkladem může být také nový datový nástroj Ministerstva životního prostředí a agentury CENIA, který obcím i občanům poskytuje přehled o odpadech na místní úrovni. „Jedná se o jednoduchý nástroj, dostupný pro všechny občany, kde si zájemci mohou pohodlně doma online zjistit, jak dané obce třídí papír, plast, sklo či kovy, a srovnávat jednotlivé regiony,“ uvedl pro redakci Kupi.cz Jan Dvořák, odborník na ekologii a recyklaci.
Dalším plánovaným krokem je zavedení takzvaného recyklačního poplatku. Tento systém by přenesl náklady na třídění částečně na výrobce a prodejce textilu. Cena každého nového trička, bundy nebo páru bot by tak zahrnovala příspěvek na recyklaci.
Podle evropských politiků přispěje tento systém k uzavření kruhu v textilním odpadu. Odborníci však upozorňují, že recyklační poplatek může mít za následek zdražení oblečení, což by mohlo negativně ovlivnit nízkopříjmové skupiny obyvatel.
Zdroj: Kupi.cz, Ministerstvo životního prostředí, Český rozhlas