Zamiokulkas se vyznačuje hustými a velkými listy. Je to nejen krásná, ale také velmi odolná a vytrvalá, intenzivně zelená rostlina s ohromnými, téměř vyleštěnými listy, která dodá vaší místnosti skvělý vzhled a čistší vzduch. Jak se starat o zamiokulkas? Vyplatí se zapamatovat si pár základních postupů v péči o tuto rostlinu.
Zamiokulkas je nejoblíbenější a na pěstování nejjednodušší pokojová rostlina. Přirozeně se vyskytuje v oblasti východní Afriky, Zanzibaru a Tanzanie, kde roste v lesích a savanách v tropickém pásmu. Tato rostlina může v domácích podmínkách dosáhnout výšky 30–120 cm. „Mezi oblíbené odrůdy patří Zamiokulkas zamiofolina, Zamiokulkas raven neboli havran, který má černou barvu, či Zamiokulkas zenzi – trpasličí kultivar,“ sdělila pro Kupi zahradnice Stanislava Erbenová.
Díky svému původu je zamiokulkas nenáročný na pěstování a péči. Rostlina má ráda teplo a má vysokou toleranci k suchu. Vydrží bez vody až 4 měsíce. „Skvěle se hodí pro začátečníky. Nejlépe roste v polostínu, při pokojových teplotách 18–25 °C, ale snáší dobře i stín,“ vysvětluje dále zahradnice Stanislava Erbenová. Zamiokulkas by měl být umístěn na světlém místě, bez přímého slunečního svitu a chladného průvanu. „Stojí za to vědět, že zamiokulkas se ohýbá směrem ke světlu, proto je vhodné květináč čas od času otočit, aby bylo zajištěno rovnoměrné vystavení rostliny světlu,“ dodává zahradnice.
Rostlině se bude dobře dařit v mírně kyselé půdě s pH 5,5–6,6. Kromě zeminy přidejte při výsadbě zamiokulkasu písek nebo jemný štěrk a umístěte drenáž na dno květináče. Aby byl váš zamiokulkas vymazlený, zdravý a krásný, doporučuje se minerální hnojivo určené pro zelené rostliny, které dodá rostlině základní živiny jako je draslík, fosfor, dusík, hořčík, železo, atd. Na jaře, v období intenzivního růstu, se doporučuje hnojení jednou za dva týdny. V zimě můžete omezit hnojení na jednou měsíčně nebo nehnojit vůbec.
Najděte vašemu zamiokulkasu ideální květináč, který mu umožní volný růst. Vhodný bude květináč, který je mírně těsný pro kořeny, ale zároveň široký, což umožní růst jeho oddenků. Vyplatí se koupit odolný keramický květináč s širokým průměrem. Pokud si pořídíte mladou rostlinku, nezapomeňte, že plně vyvinutý zamiokulkas může dosáhnout poměrně velkých velikostí a při správné péči časem budete potřebovat stabilní a velký květináč.
Zamiokulkas je sukulentní rostlina, která má schopnost zadržovat vodu, a proto není nijak zvlášť náročná na zalévání. V létě se doporučuje zamiokulkas zalévat jednou za 2–3 týdny, zatímco v zimě by se měla rostlina zalévat minimálně, aby nedošlo k přemokření. Při přemokření začnou žloutnout listy a oddenek bude zahnívat, což povede k úhynu.
Zamiokulkas je rostlina, která má ráda mírně stlačené kořeny. V případě, že kořeny zamiokulkasu zcela zaplní květináč, ve kterém roste, je čas na přesazení do většího květináče. Mladé exepláře by měly být přesazeny jednou ročně, aby se zajistil pohodlný růst, u starších rostlin se vyplatí přesadit po 2 až 3 letech. Přesazování je vhodné brzy na jaře, tedy v březnu či dubnu. S rostlinou manipulujte opatrně, protože má velmi citlivé a křehké oddenky.
Zamiokulkas můžete množit dvěma způsoby, dělením oddenku nebo listových řízků. Nejlepší je to udělat při přesazování rostliny. Pokud zvolíte řízkování, musíte odříznout jeho listy ze spodní části stonku a umístit je do půdy. „Sazenice uložte na místo, kde bude teplota přibližně 22–23 °C. Po 4 týdnech by měly rostliny zakořenit,“ vysvětluje zahradnice Stanislava Erbenová. Během roku rostlina vytvoří 4 až 7 nových výhonků.
Nejčastější nemoci zamiokulkasu jsou většinou zapříčiněny nadměrným sluněním nebo přemokřením. Pokud se objeví na listech zamiokulkasu hnědé skvrny, je rostlina vystavena přílišnému světlu. V případě vydatného zalévání hrozí rostlině onemocnění phytophthora, která je způsobena houbami. V tomto případě odstraňte nemocné části rostliny, přesaďte ji do čerstvého propustného substrátu a rostlinu postříkejte fungicidem.
Ačkoliv je zamiokulkas vysoce odolná rostlina, mohou se objevit škůdci, jako jsou mšice, molice či svilušky. Většina z nich se živí listy, zanechávají na nich světlejší zabarvení a poškozují rostlinnou tkáň. Následně dochází ke žloutnutí a opadávání listů a rostlina ztrácí dekorativní vzhled. K boji s těmito škůdci můžete použít insekticidy nebo umýt rostlinu vodou a mýdlem nebo nimbovým olejem.
Zdroje: Garden design, Kupi, Stanislava Erbenová