Samoobslužné pokladny jsou po celém světě naprostým hitem, bez kterého si dnes někteří neumí své nakupování ani představit. Nemusíte stát ve frontě a urychlí vám nákup, jenže dokážou zákazníky i pořádně vytočit. Mají totiž své nedostatky, které doposud nikdo nezlepšil. Přiznejte si, kolikrát za vámi musela na samoobslužnou pokladnu přijít obsluha obchodu?
První samoobslužná pokladna byla nainstalovaná v roce 1992 ve Spojených státech, konkrétně v New Yorku. V prodejně obchodního řetězce Price Chopper Supermarkets tak měli zákazníci vůbec jako první možnost vyzkoušet tento unikátní způsob nakupování.
Doktor Howard Schneider chtěl na trh přinést něco nového a moderního, a to se mu také povedlo. Samoobslužné pokladny se staly hitem po celém světě a usnadňují zákazníkům jejich nákupy. Schneider své pokladní systémy označoval jako roboty a očekával, že se toto zařízení stane novou generací servisních robotů vybavených umělou inteligencí.
Jenže nic není tak dokonalé, jak se na první pohled může zdát. Ačkoliv jsou samoobslužné pokladny vyrobeny s úmyslem zrychlit nakupování a zajistit zákazníkovi větší pohodu, mnohdy na nich strávíme více času než u běžné pokladny. A může za to jejich nedostatečně propracovaný systém, který zákazníky vytáčí při každé návštěvě.
„V taškové zóně je neočekávané zboží,“ křičí na nás pokladna, pokud náhodou do zóny, kam se dává namarkované zboží, položíme byť jen obyčejnou nákupní tašku. Celý proces se následně pozastaví, dokud tento cizí předmět neodebereme. Ale to není vše. Musíte většinou počkat na pokladní, která nebývá ihned k dispozici. A vy jen odpočítáváte minuty svého drahocenného času.
Tím ale kontrola těchto samoobslužných pokladen nekončí. Pokud si zakoupíme alkohol nebo agresivní čisticí prostředek na úklid naší domácnosti, pokladna se rozbliká na všechny světové strany a vypustí hlášku, že je třeba ověřit naši totožnost.
Je to velmi lichotivé, ale pokud je někomu 70 let, bývá to dost netaktní až potupné. Toto by se nám na běžné pokladně nestalo, protože lidský faktor většinou dokáže vyhodnotit, kolik nám je let.
Některé z pokladen v dnešní době neberou hotovost a zákazník to mnohdy zjistí až poté, co pečlivě nascanuje celý svůj nákup. Pokud s sebou nemá platební kartu, má doslova smůlu. Stejný pozor si musíte dávat i při vážení zboží.
Pokud s banány nebo jablky trochu pohnete, váha vám může zaznamenat mnohem větší hodnoty, než ve skutečnosti máte. Některé jsou totiž enormně citlivé. Pokud navíc vážíme různá semínka nebo jiné druhy sušeného ovoce, váha je extrémně citlivá a někdy doslova nezaznamená, že jste něco přiložili. To pak musíte volat o pomoc pokladní, která nemá vždy čas.
A hledat produkty v menu této pokladny? To je jako soutěž o zlatého bludišťáka, protože logicky seřazené to opravdu velmi často není. A rozeznat správný druh pečiva je teprve opravdové peklo. Pokud kupujeme jakékoliv pečivo, musíme si na samoobslužné pokladně dávat velký pozor na to, jaký druh zboží ve skutečnosti namarkujeme. Na obrázku jsou totiž některé druhy těchto produktů téměř k nerozeznání.
Další problém je s lehkým zbožím. Například prášek do pečiva někdy pokladna vůbec nezaznamená a nepustí nás k dalšímu markování zboží do chvíle, než je vloženo správně. Pokladna nás pak neustále upozorňuje svou oblíbenou větou: „Než budete pokračovat, vložte zboží do taškové zóny.“
„Vezměte si účtenku a váš nákup.“ Takovou větou nás samoobslužná pokladna doslova vyhazuje z prodejny a vy jen urychleně uklízíte nákup do své tašky, aby na vás náhodou nezačala blikat, pípat nebo vás jinak upozorňovat. Tato hláška navíc na pokladně zůstává svítit do té doby, než si zákazník nákup odebere a laskavě opustí prostor samoobslužných pokladen.
Zdroje: Kupi, Medium