Indiánek, trdelník, rakvička, větrník… Víme, kde se vzaly tradiční české zákusky! Tohle jste nevěděli
Větrníky, kremrole, indiánky – to jsou jen některé z ikonických zákusků, které považujeme za ryze české. Jejich kořeny však sahají do různých koutů Evropy. Pojďte s námi poodhalit roušku tajemství a zjistit, čím se inspirovaly receptury těchto sladkých pochoutek a jak získaly svá neobvyklá pojmenování. Připravte se na fascinující cestu historií cukrářského umění!
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Jaký je rozdíl mezi větrníkem a věnečkem?
Připravují se z odpalovaného těsta a navzájem se liší hlavně v tom, že u věnečků se žloutkový krém doplňuje ještě šlehačkou a zákusek s otvorem uprostřed se zdobí bílou cukrovou polevou.
U větrníků uvnitř najdete karamelový krém a na povrchu karamelovou polevu. Oba pravděpodobně pochází z receptury francouzských profiterolek (Profiterolle), jejichž základem je taktéž odpalované těsto spojené našlehaným krémem, bývají ovšem drobnější a tradičně se polévají čokoládou.
Za významem českých názvů věneček a větrník potom není potřeba hledat žádnou vědu, pojmenovány byly podle svého tvaru.
Věnečky z odpalovaného těsta
Věnečky z odpalovaného těsta jsou oblíbeným zákuskem v českých cukrárnách, vykouzlit je však zvládnete také doma. Ty podle našeho receptu jsou nadýchané, plněné pudinkovým krémem a posypané moučkovým cukrem.
Kremrole z křehkého těsta
Kremrole z křehkého těsta plněné sněhovým krémem zaručeně potěší malé i velké. Trubičky jsou ideální na oslavy i jako zákusek ke kávě. Jejich příprava je navíc snadnější, než byste si mysleli.
Co bylo inspirací pro báječné kremrole
I další z našich ikonických českých zákusků – bílkovým krémem naplněná rolka z listového těsta – byl inspirován zahraničními lahůdkami, konkrétně se hovoří o dvou. Inspirací mohly být buďto francouzské cornets neboli nadýchané listové kornoutky se šlehačkou uvnitř, nebo původem rakouské kremeše, které zase mají podobu řezu plněného nejen šlehačkou, ale také vanilkovým či žloutkovým krémem.
Jak vznikl indiánek?
Na první pohled je někdy snadné si ho splést s likérovou špičkou, po rozkrojení ovšem odhalí svůj nezaměnitelný vnitřek plný bílé nebo růžové ovocné náplně připravené z vyšlehaných bílků a cukru (případně jahodového či malinového pyré). Kde ale přišel ke svému neobvyklému názvu? V první řadě není odvozený od Indiánů, ale od Indů.
Nejčastěji se uvádí, že za jeho výrobou stál na počátku 19. století cukrář maďarského vévody Ferdinanda de Pálfy, který ve Vídni provozoval vlastní divadlo, kde vystupovali také indičtí fakíři. Na závěr jednoho takového vystoupení nechal de Pálfy stvořit nový dezert, který měl tvarem i barvou připomínat turban indického mága. Český název pak vychází z německého označení indianer.
arazu / Shutterstock.com
Indiánky se též připodobňují k dánským flødeboller – menším kopečkům sladké sněhové (maršmelounové) pěny polité čokoládou. Ty se vyrábí již od dob kolem roku 1800 a dodnes jsou oblíbenou skandinávskou pochoutkou, která se prodává ve velkých baleních také v supermarketech. Někdy se jim rovněž říká „černé polibky“ (pusinky) nebo „černí princové“, a to podle původního pojmenování negerbolle.
Rakvička jako ryze česká dobrota
Vzhledem k tvaru není potřeba význam pojmenování tohoto žloutkového hranolu vysvětlovat. Rakvičky jsou pravděpodobně ryze českým zákuskem a jak je nám již typické, také předmětem lidového černého humoru. Dříve patřily mezi vyhlášené hvězdy cukráren. Jejich nezbytnou součástí je šlehačka (ať už bílá nebo pařížská), někdy se také plnily nebo namáčely v čokoládě.
Trdelník
Trdelník je vyroben z kynutého těsta, které se rozválí a poté v pruzích namotává na nerezovou formu. Připravit si jej zvládnete i doma, stačí vám k tomu alobal, sklenice a náš recept.
Rakvičky se šlehačkou
V žádné cukrárně ani mléčném baru nechyběly v dobách minulých rakvičky se šlehačkou. Svůj, tak trošku morbidní, název získal tento dezert díky tvaru korpusu. Děti ani dospělé to ale neodradilo a všichni je milovali. Dnes už na rakvičky v cukrárnách moc nenarazíte, tak si je zkuste připravit doma s naším receptem. Stačí jen pár surovin a formičky.
Odkud se u nás vzal trdelník
Je považován za staročeské nebo staroslovanské sladké pečivo, jeho receptura má ovšem tradici někde jinde. Pochází ze Sedmihradska neboli Transylvánie (Rumunska), kde se začal péct pro obřadní příležitosti, jako byly masopusty, svatby apod. Odtud se jeho popularita šířila přes Maďarsko (kde je dokonce národním pokrmem) až na Slovensko a do Česka.
Pojmenování se v každé zemi liší, vždy ale vychází ze specifického způsobu pečení a tvaru. V Maďarsku mu například v překladu říkají „komínový dort“ (kürtőskalács), v Rakousku „kobliha na klacku“ (prügelkrapfen). A v Česku? U nás je to podle formy, na kterou se těsto namotávalo, tedy podle dřevěného válce zvaného trdlo.
Zdroje: Toprecepty, Hospodářské noviny, Rozhlas
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko