Zvýšenou teplotu, nebo dokonce horečku v dnešní době už nemůžeme jenom přecházet. Přesná informace o teplotě vašeho těla může výrazně pomoci při diagnostikování vážnějších problémů, a ochránit tak zdraví vás i vašich blízkých. Víte ale, jak vlastně teplotu správně měřit? Podívejme se na to, jaký teploměr, na které části těla a jakým způsobem použít.
Skleněný teploměr s rtutí si mnoho z nás pamatuje z mládí, dnes jim ale už úplně odzvonilo. V EU jsou zakázané od roku 2009. Rtuť je velmi nebezpečná látka, která negativně ovlivňuje nervový systém. Skleněné teploměry se ale stále používají, jenom je v nich dnes rtuť nahrazena například indiem nebo galiem. Jejich hlavní výhodou je nezávislost na bateriích. Naopak nevýhodou je, že pro správný výsledek měření si musíte několik minut počkat.
Digitální teploměry se používají stejně jako ty skleněné, dokážou si ale pamatovat výsledky předchozích měření a samy vás zvukovým signálem upozorní, že je na čase je vyndat. Jsou většinou mnohem rychlejší než skleněné teploměry, ale jejich nevýhodou je, že nebudou fungovat bez baterie.
Extrémně rychlý nástroj pro měření teploty je infračervený teploměr, který dokáže číst teplotu z infračervených paprsků vyzařujících z naší kůže. Kromě rychlosti je výhodou také minimální nutnost kontaktu s měřeným subjektem – některé varianty stačí přiložit na kůži, jiné jsou zcela bezdotykové. Nevýhodu představuje nutnost čistit infračervené senzory a velká citlivost, která někdy může způsobovat nepřesné výsledky.
Velmi nepřesný, ale relativně rychlý a ekologicky šetrný způsob měření teploty je proužkový teploměr. Používejte pouze jednorázově a pro letmou orientaci v tom, jestli se u vás nebo vašeho blízkého objevila zvýšená teplota.
Nejčastěji si teplotu měříme v podpaží. Především u dospělých lidí se ale jedná o relativně nepřesnou metodu. Rozdíl v teplotě na jednotlivých místech může být skoro až 1 stupeň Celsia! Přesnější je měření s teploměrem v ústech. Tady samozřejmě důkladně dodržujte všechny hygienické zásady. Ještě přesnější, ale už mnohem méně komfortní, je měření teploty v konečníku. Využívá se zejména u malých dětí, ale jelikož teploměr mnohdy poskytuje přesné údaje až po zasunutí do větší hloubky, nejedná se o příjemný zážitek a hrozí poranění. Pokud si nejste jistí, změřte teplotu opakovaně.
Ke každému teploměru byste měli dostat přesný postup pro jeho používání. Neházejte ho do koše, ale důkladně si jej pročtěte, protože každý teploměr má svá specifika. Při samotném měření je důležité, aby místnost, ve které se nacházíte, měla pokojovou teplotu. Snažte se být po dobu měření maximálně v klidu a pravidelně dýchejte. Při opakovaném měření digitálním nebo skleněným teploměrem jej přikládejte na stejné místo. Teplotu si zaznamenejte a sdělte ji lékaři spolu s informacemi o typu teploměru a způsobu měření. Po každém použití teploměr důkladně vydezinfikujte a uložte na čisté, bezpečné místo.
Nejrozšířenější chybou je nedostatečný čas měření. Snažíte se zjistit teplotu vašeho vnitřního organismu, nikoliv pouze povrchovou teplotu kůže. Proto většina kontaktních teploměrů potřebuje dobu delší než minutu, než zjistíte správný výsledek. V podpaží nechte teploměr alespoň 10 minut a snažte se co nejméně hýbat. Ano, je to velmi nepohodlné, získáte ale mnohem přesnější informace o vašem zdraví.
Často můžete poznat, že máte vysokou teplotu, i když nemáte teploměr.
Dotkněte se hrudníku a zad. Pokud se cítí teplejší než obvykle, můžete mít vysokou teplotu. Dotyk je ale nejméně přesný způsob kontroly teploty. Můžete mít ale také další příznaky, jako je pocit třesavky (zimnice).
Dotýkání se čela je nejméně přesný způsob kontroly teploty.
Normální tělesná teplota je u každého jiná a během dne se mění, obvykle se ale pohybuje mezi 35,8 a 37 °C. Za zvýšenou teplotu se pak považuje teplota od 37 °C.
Teplota 38 °C a více se obvykle považuje za vysokou teplotu (horečku).
Zdroj: health.clevelandclinic.org, nhs.uk, pilulka.cz