„Když člověk není celonárodní celebritou, má často o zábavu postaráno,“ říká moderátor Tomáš Zástěra

Kdo je Tomáš Zástěra?

Tomáš Zástěra patří mezi nejznámější české moderátory. Pravidelně na něho můžete narazit v rádiu i na televizní obrazovce. S první moderátorskou zkušeností se však setkal díky internetovému pořadu Nekecej! Následně dostal příležitost moderovat Snídani s Novou. Od roku 2013 pravidelně baví posluchače v Odpolední show na Evropě 2. Řadu fanoušků si získal také svou účastí v reality show Survivor Česko & Slovensko, kde si na vlastní kůži vyzkoušel, jaké to je žít na pustém ostrově v drsných podmínkách.

Co o sobě Tomáš prozradil?

Tomáši, jaké jsou největší výzvy, které jste zažil během své moderátorské kariéry?

Jednou jsem neprozřetelně kývnul na to, že pomůžu kamarádovi, který měl moderovat setkání občanů s politiky z magistrátu a nemohl. Prý to bude úplně v pohodě. No nebylo. Je to už hodně dávno, ale dodnes si pamatuji, jak lidé řvali na politiky. Ti se zase bránili seč mohli a já jsem měl udržovat pořádek v diskuzi, což bylo naprosto nereálné. Politicky zabarvené moderování už nikdy.

Jako moderátor musíte být vždy připraven na různé scénáře a situace. Jakým způsobem se chystáte na natáčení nebo živé vysílání? Máte nějaký speciální rituál nebo přípravu, která vám pomáhá být v nejlepší formě?

Záleží, jaký typ moderování mě čeká. Živé denní vysílání na Evropě 2 už přípravu v podstatě nevyžaduje. Stačí najít předem nějaká zajímavá témata, ideálně čerpat z běžného života. Navíc mám skvělou parťačku Zorku Hejdovou, a ta je vlastně tématem k humoru sama o sobě (smích). Živé vysílání v televizi pak vyžaduje nastudování scénáře, stejně jako moderace firemní akce. Ale pokud už člověk nějak zažije všechny situace v této profesi, je víceméně připraven získanými zkušenostmi na vše.

Moderování je obor, který se neustále vyvíjí. Jak vnímáte současné trendy v mediálním světě a jakým způsobem se přizpůsobujete novým technologiím nebo změnám v přístupu k divákům?

S narůstajícím věkem se asi každý stane lehce zkostnatělým a nové trendy už přijímá hůř. Mám ale pocit, že humor se mění pomaleji, než se zdá. Mladí se už nesmějí Horníčkovi, Werichovi nebo Menšíkovi. Ale stále ještě existuje spousta lidí, kteří na ně nedají dopustit. Takže, možná naivně, věřím, že se zábava a humor, kterým se vlastně živím, změní až v mém moderátorském důchodu. Navíc pokud se starší generace snaží za každou cenu měnit a zavděčit té nastupující, nebývá to vždy ideální. Nechám proto nové trendy nastupujícím mladým moderátorům a já si ponechám to své, se mnou stárnoucí, publikum (smích).

Často jste v kontaktu s veřejností a celebritami. Máte nějaký příběh, kdy vás nějaký rozhovor nebo setkání s celebritou opravdu překvapil, nebo vás zaskočil nějaký nečekaný moment?

Setkání s veřejností bývá často zábavné. Dělí se vlastně na tři kategorie. První, kde vás člověk bezpečně pozná a třeba si řekne o fotku nebo podpis. To bývá příjemné a milé. Druhá, kde vás někdo jakoby zná, ale není si jistý. To pak většinou končí hláškami: „Jste skvělej, poslouchám vás každý ráno v rádiu.“ Vysílám už 15 let, a to vždy odpoledne mezi 15–18 hodinou. Třetí kategorii tvoří lidé, kteří mě někde viděli, ale zaboha si nemohou vzpomenout kde. To bývá také zábavné, protože to pak probíhá většinou takto: „Já vás znám. Je to možný? Určitě se známe. Už vím. Lysá nad Labem, letní tábory, že jo? Seš to ty, co?“

Takže když člověk není celonárodní celebritou typu Karla Rodena nebo Jiřiny Bohdalové, má často o zábavu postaráno. A setkání s celebritami bývalo zajímavé ze začátku. Po letech v showbyznysu se už tak nějak skoro všichni „známe“, takže momenty překvapení se ztrácejí. Ale dodnes nezapomenu na první setkání s Karlem Gottem. Byl tak lidský a skvělý. Přišel včas a totálně profesionálně připravený. Vlastně asi existuje, alespoň podle mé praxe, jedno pravidlo – čím větší hvězda, tím normálnější, vřelejší a profesionálnější přístup. Asi proto, že tito lidé si nejlépe uvědomují, že všichni jsme lidé se stejnými problémy. Jenom v této práci jste holt více vidět.

Lenka Hatašová / se svolením Tomáše Zástěry

Když se podíváte do budoucnosti, jaké projekty nebo změny v kariéře byste si přál vyzkoušet? Je nějaký typ moderování nebo pořadu, který byste rád v budoucnu dělal, ale zatím jste na něj neměl příležitost?

Zpětně se ukazuje, že všechny kariérní postupy přišly ve správný čas. Když jsem začínal, tak jsem si tuze přál moderovat přímé přenosy v televizi. Dělali jsme tehdy s parťákem Tomášem Novotným tolik castingů, ale žádný ne a ne vyjít. Brali jsme to jako zklamání a mysleli si, že nikdo není schopen odhalit náš potenciál. A teď vím, že jsme na to tehdy prostě neměli a ten čas, kdy jsme se do televize i rádií dostali, přišel ve správný moment. Teď mám aktuálně sen mít vlastní zábavnou talk show, jako mají Karel Šíp nebo Jan Kraus. Už ale vím, že na takové věci dojde buďto později, nebo možná taky nikdy (smích).

Do jakých obchodů chodíte nakupovat potraviny?

Potraviny nakupuji v obchodech, které mám zrovna po cestě nebo v místě bydliště. A to z důvodu časové a místní logistiky, kdy chci nákupu věnovat minimální čas po cestě domů nebo na chalupu. Občas volíme i dovážku potravin přímo domů. Takže otázka oblíbených značek není zcela prioritní.

Jaký je váš názor na srovnávání cen potravin mezi různými obchody? Používáte nějaké aplikace nebo způsoby, jak si usnadnit výběr těch nejlepších nabídek?

Upřímně? Vůbec. Potraviny ve slevě nejsou má záliba. Ale samozřejmě, že pokud vidím nějakou akci přímo v obchodě, čas od času ji využiji. Ale, jak se podle posledních článků ukazuje, častokrát to ani nejsou opravdové slevy, že.

Jaké jsou vaše strategie pro nakupování potravin? Dáváte přednost plánování jídel na celý týden, nebo se spíše řídíte momentálními chutěmi a aktuálními nabídkami v obchodech?

Nakupujeme s rozvahou na zhruba 3–5 dní dopředu. Většinou řešíme základní potraviny, konkrétní chutě a jídla pak dokupujeme aktuálně. Obchod máme 200 metrů od domu, takže to není problém.

Vzpomenete si na nějaký retro produkt, který jste si dříve rád kupoval a nyní už není v obchodě dostupný? Čím jste ho případně nahradil?

To je těžká otázka. Ale ano, něco mám. Dříve jsem miloval mandarinkový nápoj Olympus. Ten už se dávno nevyrábí. Ale nahrazuji ho mandarinkovým džusem. Už to ale není to, co bývalo. Asi proto, že dřív to byly jen umělé chutě, sladidla a éčka a dneska je to jen 100% džus (smích).

Podělil byste se s našimi čtenáři o váš oblíbený recept z dětství?

Jako dítě jsem miloval mámin recept, který jsem si pak často vařil i jako dospělý muž. Byla to drůbeží roláda s vejcem, párkem, kyselou okurkou, mrkví a bramborovou kaší. Podáváno s vypečenou šťávou. Vynikající. Jsem už 6 let vegetarián, ale tato vzpomínka mě vždy donutí si připravit aspoň část tohoto receptu – bramborovou kaši (smích).

Zdroje: Kupi.cz