Každá maminka, zejména pokud přivedla na svět potomka vůbec poprvé, je tak trochu vyplašená. Co se s miminkem smí dělat, a co ne? Ze všech stran se valí různé rady, často protichůdné, takže má v hlavě akorát zmatek. Tady je pět častých mýtů, které uvádí na pravou míru zkušená fyzioterapeutka.
Jaká je obecně nejčastější chyba, které se můžou přehnaně aktivní rodiče na svých dětech dopustit? Je to urychlování.
„Psychomotorický vývoj není závod a jakékoli jeho urychlování, jako je předčasné posazování, nucení na nočník nebo chůze za obě zdvižené ruce, může dítěti ublížit. Klíčové je dopřát miminku čas na vlastní vývoj a netlačit ho do něčeho, na co ještě není připravené,“ apeluje na dodržování základního pravidla Iva Bílková, fyzioterapeutka z FYZIOkliniky.
Spousta otázek visí například nad nošením miminek v šátcích. Přestože se může zdát, že poloha, kdy má malé miminko ohnutá záda a v šátku je na první pohled „celé zkroucené“, je nevhodná, není tomu tak. Pokud je pánev miminka podsazena a jeho záda podepřeme těsně uvázaným šátkem, tak je to pro zdravý vývoj dítěte v pořádku už od útlého věku.
„Mnoho lidí se zhrozí při pohledu na kulatá zádíčka miminka v šátku. Ale tak jako není třeba rovnat křivé nožičky dítěte, aby správně rostly, není třeba narovnávat ani jeho záda dříve, než se budou sama napřimovat. Děti nošené čelem k nosiči mají navíc nožky v anatomicky optimální pozici pro zdravý vývoj kyčlí a je známo, že u přírodních národů se luxace kyčelních kloubů téměř nevyskytuje,“ říká Bílková.
Přibližně do tří měsíců by mělo mít miminko hlavu překrytou pruhem látky, která vede na rameno maminky nebo tatínka, a to se střídavou rotací vpravo/vlevo, aby nedošlo k záklonu.
Mnohé příručky radily a stále radí, že nejlepší je pokládat miminko na bříško, protože tím trénuje zvedání hlavičky a přidružené svalstvo. Někdo takto miminko ukládá i ke spánku. Ovšem dnes už se u dětí do tří měsíců od této polohy upouští.
„Dřív bylo běžné děti ukládat spinkat na bříško, dnes už se preferuje leh na boku. Já zastávám názor novorozence nepokládat na bříško ani hrát si až do tří měsíců věku. Koordinace svalů vpředu na krku, vzadu na zádech a na bříšku však ještě nefunguje tak bezchybně jako u tříměsíčního kojence a malé miminko se snaží zaklánět hlavu především taháním zádovými svaly,“ upozorňuje Bílková.
Hlava novorozence představuje asi polovinu jeho váhy a v poloze na břiše, když je dítě motivované pozorovat rodiče nebo hračku, se snaží hlavu zvedat proti gravitaci, což není pro rozvoj ideální. Tento špatný stereotyp se může promítnout v dospělosti jako bolesti zad.
Novorozenci většinu času leží a měkké lebeční kosti vlivem souvislého tlaku snadno mění tvar. Naprosto běžné je, že miminko má vzadu hlavičku zploštělou. Někdo říká, že se to „spraví“ samo, ale pravda je, že dítě se musí polohovat.
„Pokud rodič odchytne vadu v otáčení hlavičky mezi šestým a osmým týdnem věku miminka, pravděpodobně ji půjde dobře rozcvičit. I třítýdenního novorozence můžeme lépe polohovat při spinkání, nošení, kojení, cvičit s ním na míči nebo vaničkovat. Důležité je začít co nejdříve,“ radí Bílková.
Zploštělá hlavička není jen estetickým problémem, jak si často píšou mezi sebou maminky na sociálních sítích nebo na diskuzních fórech. Může to mít vliv na centrální nervový systém. Mozek si fixuje špatné pohybové vzorce a celý psychomotorický vývoj se stáčí nevhodným směrem.
„V důsledku toho se u dítěte může později projevit vadné držení těla, skolióza, chybné tvarování nosných kloubů dolních končetin, bolesti hlavy a další vývojové vady,“ varuje Bílková.
Láká vás vyfotit si miminko na posteli nebo gauči mezi polštáři, jak spokojeně sedí? Že mu podepření pomůže, je mýtus. Opět jde o to, že novorozenec neumí správně držet těžkou hlavičku, takže uspěchané sezení není zdraví prospěšné.
„U dětí předčasně pasivně posazovaných dochází velmi rychle k anatomickým změnám na obratlích, z čehož vyplývá nebezpečí vzniku strukturální skoliózy, nehledě na to, že i orgány uvnitř hrudníku a bříška jsou neadekvátně stlačovány váhou hlavičky a horní polovinou trupu,“ říká fyzioterapeutka.
Stejně tak je špatné hojně diskutované vedení za ruce, naprosto běžná praxe v předchozích dekádách. Děti voděné za obě vzpažené ruce si tuto přehnanou snahu urychlit jejich vývoj mohou nést po zbytek života v narušených vazech a stavbě kostí.
Dalším častým mýtem je, že chodítka a tlačítka pomáhají dětem s rozvojem motoriky. Opět to tak podle řady odborníků na dětský vývoj není, protože dítě se spoléhá na oporu, aniž by zapojovalo střed těla a samo udržovalo balanc. Máchání nohama nebo poskakování není chůze.
„Dítě posazené v chodítku má přirozenou radost a tendenci hopsat, odrážet se, aniž by dokázalo odhadnout sílu a směr. Nemá to nic společného s řízeným volným pohybem z CNS (mozek a mícha) a se svaly, které drží dítě ve stoji proti gravitační síle země. Nestojí-li dítě zatím samostatně, visí v chodítku zavěšené za ‚kšandy‘ v podpaží nebo tříslech,“ říká fyzioterapeutka.
Problematická jsou podle odbornice i tzv. tlačítka. V nich sice batole nevisí, ale stále se spoléhá na podporu od cizího tělesa.
„Dítě se zapře a veze hračku vpřed, v tu chvíli mění své těžiště a střed těla zůstává neaktivní. Navíc mohou tyto pomůcky dítě stimulovat k urychlení či rovnou přeskočení tolik důležité fáze lezení,“ uzavírá fyzioterapeutka Bílková z FYZIOkliniky.
Zdroje: Kupi.cz, FYZIOklinika