Lógrový turek – někdo tímto způsobem přípravy kávy pohrdá, jiný ji pije pouze takto. Jednoduchý způsob zalití mleté zrnkové kávy má v našich končinách silnou tradici, přesto toho má s pravou tureckou kávou společného minimum. Kde se u nás pití kávy „na turka“ vzalo a jak se správně připravuje typická turecká káva v džezvě? Hravě to můžete vyzkoušet i doma.
I v dobách automatických nebo kapslových kávovarů zůstávají Češi kávě s lógrem věrní. Tento zvyk v naší společnosti přetrvává již z meziválečného období, respektive z doby po druhé světové válce, kdy se káva čím dál častěji objevovala v nákupních košících domácností. Stále však byla drahou a nedostatkovou surovinou. Jednoduše se proto pilo, co bylo zrovna k dostání. Obvykle různé ne úplně kvalitní směsi zrn robusta s arabicou.
Domácí kávovary v té době dostupné nebyly, ani jiné filtrovací přístroje a konvičky. A tak se pomletá káva přímo v hrnku zalévala horkou vodou, zamíchala lžičkou a nechávala odstát. Sedlině, která zbyla na dně, se přezdívalo turek, odtud potom získal označení i rozšířený československý způsob přípravy, který převládá v mnoha našich kuchyních dodnes.
Specifikem této kávy je také její intenzita. Vzhledem k tomu, že jsou zrna přítomna v horké vodě po celou dobu konzumace, prodlužuje se tak i délka jejich extrakce. Během ní stihne dojít i k uvolňování hořkých tříslovin. Výsledný nápoj je potom nejen velmi silný (bez rozpoznatelných chuťových tónů), ale také může citlivějším jedincům více dráždit střeva a žaludek. Není proto považovaný za úplně zdraví prospěšný, na rozdíl od některých šetrnějších metod filtrace.
Příprava kávy v Turecku a arabských zemí všeobecně má velmi silnou kulturu a dávnou historii. Od té naší počeštělé je ale na hony vzdálená. V první řadě se neobejde bez speciální měděné konvičky hruškovitého tvaru s rukojetí, které se říká džezva. Odlišný je i způsob mletí. Zrna by měla být co nejjemnější, strukturou až jako mouka.
Hotový nápoj se podává s pěnou a vydatně sladí cukrem, někdy též dochucuje kořením, jako je kardamom či skořice. Naopak se vůbec neředí mlékem či smetanou. A v neposlední řadě také nemíchá. Díky tomu v puse nepřekáží zrníčka lógru a zážitek z popíjení je o to příjemnější.
Pokud džezvu doma nemáte, dá se na našem trhu poměrně dobře sehnat. Cenově se obvykle pohybuje kolem 300 korun, záleží na velikosti, provedení a materiálu. Kromě tradičních měděných, které bývají dražší, se dají koupit i nerezové, mosazné nebo smaltované.
Zrnkovou kávu si potom můžete koupit přímo tureckou, zvolit ale lze jakoukoliv arabicu (případně směs s jejím převládajícím podílem).
Rychlý kávový koláč zaručeně potěší chuťové pohárky i těch nejnáročnějších mlsounů. Příprava je velmi jednoduchá, bez obav se do ní tedy mohou pustit i méně zkušení kuchaři. Věřte, že během chvilky vykouzlíte skvělý moučník, který ocení každý.
Že vám spojení kávy a tonicu příliš nevoní? Jen to vyzkoušejte a poté hodnoťte. Pokud máte rádi ledové nápoje s kávou, může se Espresso tonic snadno stát vaším oblíbencem. Tato kombinace se stala letním hitem mnoha kaváren, příprava je velmi jednoduchá, pojďte ji tedy s námi zkusit.
Pokud máte radši kávu černou bez cukru, sladit nemusíte. A nezapomeňte ani na sklenici vody, která se v Turecku pije ještě před šálkem kávy samotným.
Zdroje: Kupi.cz, Český rozhlas