Turek vs. turecká káva: Příprava a chuť je úplně jiná, než jak ji známe z domu

Na turka jsme zvyklí už od našich (pra)babiček

I v dobách automatických nebo kapslových kávovarů zůstávají Češi kávě s lógrem věrní. Tento zvyk v naší společnosti přetrvává již z meziválečného období, respektive z doby po druhé světové válce, kdy se káva čím dál častěji objevovala v nákupních košících domácností. Stále však byla drahou a nedostatkovou surovinou. Jednoduše se proto pilo, co bylo zrovna k dostání. Obvykle různé ne úplně kvalitní směsi zrn robusta s arabicou.

Domácí kávovary v té době dostupné nebyly, ani jiné filtrovací přístroje a konvičky. A tak se pomletá káva přímo v hrnku zalévala horkou vodou, zamíchala lžičkou a nechávala odstát. Sedlině, která zbyla na dně, se přezdívalo turek, odtud potom získal označení i rozšířený československý způsob přípravy, který převládá v mnoha našich kuchyních dodnes.

• Jako první prý přišel začátkem 18. století s naší recepturou kávy inspirovanou východním způsobem přípravy podnikatel a prodejce Jiří Deodat, kterému se také přisuzuje založení české „kavárenské“ kultury.

Silná a hořká

Specifikem této kávy je také její intenzita. Vzhledem k tomu, že jsou zrna přítomna v horké vodě po celou dobu konzumace, prodlužuje se tak i délka jejich extrakce. Během ní stihne dojít i k uvolňování hořkých tříslovin. Výsledný nápoj je potom nejen velmi silný (bez rozpoznatelných chuťových tónů), ale také může citlivějším jedincům více dráždit střeva a žaludek. Není proto považovaný za úplně zdraví prospěšný, na rozdíl od některých šetrnějších metod filtrace.

• Tip: Jak připravit klasickou kávu „na turka“? Ideální je používat co nejčerstvější zrna a ta mlít až těsně před zalitím. Voda by pak neměla zcela vřít, ideální teplota se pohybuje mezi 92 a 96 stupni.

Jak chutná tradiční turecká káva?

Příprava kávy v Turecku a arabských zemí všeobecně má velmi silnou kulturu a dávnou historii. Od té naší počeštělé je ale na hony vzdálená. V první řadě se neobejde bez speciální měděné konvičky hruškovitého tvaru s rukojetí, které se říká džezva. Odlišný je i způsob mletí. Zrna by měla být co nejjemnější, strukturou až jako mouka.

Hotový nápoj se podává s pěnou a vydatně sladí cukrem, někdy též dochucuje kořením, jako je kardamom či skořice. Naopak se vůbec neředí mlékem či smetanou. A v neposlední řadě také nemíchá. Díky tomu v puse nepřekáží zrníčka lógru a zážitek z popíjení je o to příjemnější.

Co je k přípravě turecké kávy potřeba?

Pokud džezvu doma nemáte, dá se na našem trhu poměrně dobře sehnat. Cenově se obvykle pohybuje kolem 300 korun, záleží na velikosti, provedení a materiálu. Kromě tradičních měděných, které bývají dražší, se dají koupit i nerezové, mosazné nebo smaltované.

Zrnkovou kávu si potom můžete koupit přímo tureckou, zvolit ale lze jakoukoliv arabicu (případně směs s jejím převládajícím podílem).

Pravá turecká káva – recept

1. Do prázdné džezvy nalijte studenou vodu a přisypte opravdu najemno pomletou kávu, zhruba 6–10 gramů na 100 ml.
2. Přidejte i cukr (obvykle 1 až 2 lžičky na šálek), případně koření. Tento krok je důležitý ještě před vařením, aby se následně káva nemusela míchat.
3. Na mírném plamenu začněte zahřívat. Jakmile káva vypění po horní okraj, ze sporáku ji odstavte a lžičkou pěnu seberte do šálků. Takto opakujte ještě dvakrát. Během této doby by se tekutina neměla přímo vařit, pouze nechat vypěnit.
4. Nakonec ještě chvíli počkejte, než se lógr v džezvě ustálí, a opatrně rozlijte. Před popíjením už nemíchejte.

Pokud máte radši kávu černou bez cukru, sladit nemusíte. A nezapomeňte ani na sklenici vody, která se v Turecku pije ještě před šálkem kávy samotným.

Zdroje: Kupi.cz, Český rozhlas