O cukru koluje nespočet informací a pro laiky může být těžké odhadnout, která je pravdivá a která nikoliv. Proto jsme oslovili výživovou poradkyni, aby nám prozradila, jak je to s „bílým zabijákem“ doopravdy.
Z odborného hlediska se jedná o rozpustný krystalický karbohydrát, kterým se dochucují pokrmy nebo je používán jako jedna ze surovin při výrobě potravin. Roční spotřeba cukru v ČR je asi 350 tisíc tun, přičemž výroba pokrývá přibližně 550 tisíc tun. Cukr se vyrábí z cukrové řepy a cukrové třtiny.
Cukr je velmi oblíbeným sladidlem a zároveň i obrovským strašákem. Ve společnosti o něm koluje spoustu informací, jak těch pozitivních, tak negativních. Zároveň se šíří fakta o cukru, která jsou i nejsou pravdivá. Je těžké se v nich zorientovat a udělat si realistický obrázek o tom, zda cukr je, nebo není zdravý a zda způsobuje zdravotní potíže, či nikoliv. Přizvali jsme si proto nutriční specialistku Lenku Tarasidu, aby nám pomohla informace rozklíčovat a prozradila, jak je to s cukrem doopravdy.
Hnědý cukr bývá často považován za zdravější alternativu než bílý. Ale ve skutečnosti mezi nimi není výrazný nutriční rozdíl a pořád je to cukr. Obsahuje malé množství melasy, díky které má hnědou barvu a minimální obsah minerálních látek, jako je vápník, draslík či železo. Tyto hodnoty jsou ale tak nízké, že při běžném stravování nemají významný vliv na zdraví.
Z pohledu kalorií a vlivu na hladinu cukru v krvi jsou oba typy cukru velmi podobné. Proto je hnědý cukr spíše otázkou chuti a estetiky než zdraví.
Diabetes 2. typu není způsoben přímou konzumací cukru, ale celkovým nezdravým životním stylem. Ten zahrnuje nadměrný příjem kalorií, nedostatek pohybu a obezitu. Cukr přispívá ke zvýšení kalorického příjmu, což může vést k přibývání na váze. A právě obezita je jedním z hlavních rizikových faktorů. Je důležité rozlišovat mezi přímou konzumací cukru a celkovou stravou. Mírná konzumace cukru v rámci vyvážené diety není sama o sobě příčinou diabetu.
Cukr sám o sobě není ani příčinou zubního kazu. Nicméně tomu může nepřímo přispět. Kaz vzniká, když bakterie v ústní dutině rozkládají cukry na kyseliny, které narušují zubní sklovinu.
Riziko kazu nezávisí jen na množství cukru, ale i na frekvenci konzumace a kvalitě ústní hygieny. Například pití slazených nápojů během dne je škodlivější než jednorázové snědení sladkého pokrmu. Je to tím, že častější kontakt cukru se zuby zvyšuje riziko kyselého prostředí v ústech.
Přibírání na váze závisí na celkovém energetickém příjmu a výdeji, nikoliv jen na konzumaci cukru. Obsahuje kalorie, a pokud je jich v jídelníčku nadbytek, přispívá k nárůstu hmotnosti. Potraviny obsahující cukr ve větší míře, například sladkosti nebo slazené nápoje, mají vysokou energetickou hodnotu a nemají sytící efekt. To může vést k jejich nadměrné konzumaci. Samotný cukr však nezpůsobuje obezitu, ale záleží na celkovém složení stravy a pohybových návycích.
Cukr sice může vyvolávat chuť na sladké, ale není to skutečná závislost. Jedná se o zvyk nebo potřebu uspokojit chutě, často spojené s emocemi nebo stresem. Dále to může být špatně nastavený energetický příjem nebo poměr živin v jídelníčku. Lidé tak mohou mít pocit, že cukr potřebují. Důležité je jíst sladké střídmě a zaměřit se na zdravý a vyvážený jídelníček.
Důležité je si uvědomit, že nadměrná spotřeba v podstatě čehokoliv není zdravá. Je třeba vše konzumovat s mírou a i zmíněný cukr do této kategorie spadá. Neuděláte chybu, pokud příjem přidaného cukru omezíte, a pokud si ho dopřejete pouze občas, určitě vám neuškodí.
Podle Bc. Mgr. Kateřiny Ondrušové by jednoduché cukry neměly tvořit více jak 10 % celkového denního příjmu, což může být u dospělého člověka s průměrnou fyzickou aktivitou cca 50 gramů. U dětí je to přesně polovina, tedy 25 gramů.
Zdroj: Kupi.cz