Betty Urban: Masterchef jí změnil život od základů, našla v něm i lásku

Kdo je Alžběta Urban?

Odjakživa má ráda vše, co souvisí s jídlem. Od nakupování potravin přes pěstování vlastní zeleniny až po vaření a pečení. Ve svých 17 letech se vydala do Londýna na kurz vaření, který ji v její vášni ještě více utvrdil. Nabyté zkušenosti se pak rozhodla předvést v kuchařské show MasterChef, kde se probojovala do samotného finále. Kromě vaření má také blízko ke zdravému životnímu stylu a pohybu. Například jóga ji nadchla natolik, že absolvovala instruktorský kurz, aby mohla předávat své poznatky dál.

Co o sobě Alžběta prozradila?

Betty, mohli jsme vás vidět v kuchařské show MasterChef. Prozradila byste, co vás vedlo se sem přihlásit?

Byla jsem zrovna v takovém životním období, kdy jsem potřebovala nějakou velkou změnu. A tak jsem jednou mezi vánočními svátky seděla v práci a rozhodla se poslat přihlášku. Šlo o velmi spontánní rozhodnutí. Vůbec jsem do toho nešla s tím, že mi soutěž naprosto změní život nebo že se dostanu daleko, ale spíš jsem potřebovala nějaký nový impuls a náboj. Přesto se z toho vlastně nakonec vyloupla obrovská transformace celého mého života a dosavadního fungování.

Co konkrétně vám to tedy přineslo?

I když jsem to nečekala, dostala jsem se až do finále. To znamená, že jsem byla součástí natáčení po dobu tří měsíců. Jelikož člověk nedělá nic jiného, než že přemýšlí nad recepty, a jak udělat to nejlepší jídlo tak, aby si neudělal ostudu a neschytal kritiku, získala jsem spoustu zkušeností v kuchyni. Transformační pro mě byla jak celá cesta soutěží, tak i potom následně moje kariéra. Soutěž ale změnila můj život také v osobní rovině, protože jsem se tam potkala s mým manželem. Celkově vzato mi toho soutěž dala skutečně spoustu.

Setkala jste se v MasterChefovi s nějakou pro vás neznámou surovinou? Jak se proměnil po soutěži váš přístup k vaření?

Musím říct, že jsem měla docela velkou výhodu, protože mě od malička moji rodiče brali do různých restaurací. Měli rádi právě různorodé kuchyně a hodně jsme i cestovali, takže mě asi v soutěži nepřekvapilo pracovat s nějakými exotickými surovinami, jako jsou například chobotnice nebo krab. Takže si myslím, že v tomto ohledu to asi pro mě nebyl takový zvrat. Možná jsem se spíš naučila trošku jinak nad surovinami přemýšlet a jinak je zpracovávat. Ale celkově vzato mě asi nepřekvapila žádná surovina, se kterou bych se dostala do styku. Teda kromě červů. I když i ty jsem vlastně jedla v Thajsku.

Jak se prolíná váš přístup k józe a k mentálnímu koučování s vaším přístupem k vaření? Pomáhá vám jóga najít rovnováhu v kuchyni a při nakupování?

Řekla bych, že to určitě jde, ale já to od sebe spíš odděluji. Jóga pochází z Indie a zároveň je propletená s ajurvédou a jejím stylem vegetariánského stravování, ale já třeba vegetarián nejsem, takže samu sebe vnímám spíš jako takovou západní jogínku. Přijde mi, že je vlastně i fajn věci, ať už se týkají jógy, nebo stravování, víc lokalizovat nebo dělat lokálnější, protože na jednu stranu je super znát principy klasické jógy z Indie, na druhou stranu si myslím, že některé věci pro nás jsou nereálné dělat stejně, jako dělají třeba v Indii.

Co máte například na mysli?

Třeba v Indii se dělá pozdrav slunce s jeho východem, ale u nás je to v podstatě trošku nereálné, protože v zimě vychází slunce mnohem později než v létě. A mně úplně nedává smysl vstávat v létě kolem 5. hodiny a v zimě v 9 nebo v půl 9. Takže mně přijde fajn si tyto věci trošku upravovat podle lokálnosti a zároveň i podle sezóny, ať už se to týká vaření, nebo právě jógy. V létě je fajn si zacvičit ráno, když právě vychází slunce brzy. Zároveň si myslím, že třeba v zimě je fajn si večer zapálit svíčky a dát spíš jemnější protažení bez tlaku na velký výkon. To stejné vnímám také u vaření. Ideální je za mě jíst sezónní a lokální suroviny. Takže to je taková jediná věc, která mi dává smysl v rámci propojení, ale jinak musím říct, že právě vegetarián nejsem. Snažím se sice jíst lehká jídla, ale úplně jogínsky se nestravuji.

Samu sebe nazýváte „ekoteroristkou“. Co si pod tím můžeme představit?

Dřív jsem byla taková, že jsem se právě snažila brát ekologii někdy až moc seriózně. Občas jsem se i hodně bičovala za to, že jsme někam jeli a já jsem si třeba zapomněla vzít opakovaně použitelnou láhev a musela jsem si koupit vodu v klasické petce. Abych šetřila přírodu, kolikrát jsem si ji ani nekoupila a raději trpěla žízní i několik hodin. Zároveň jsem možná i svoje okolí tak trochu terorizovala. Teďka už to tak třeba tolik nemám, ale pořád se samozřejmě snažím žít ekologicky a právě vozit s sebou vlastní láhev, abych si nemusela kupovat jednorázovou plastovou. Také když mi přijde nějaký balíček, tak se snažím otrhat veškeré igelity a lepicí pásky a karton pořádně složit.

Máte ještě nějaké další zásady, kterými se nyní stále řídíte?

Doma se snažím používat na čištění povrchů ocet nebo jedlou sodu. Přesto mám ale doma nějaké přípravky, které sice ekologické nejsou, ale když jsou potřeba použít, tak po nich sáhnu. Třeba teď jsem připravovala kimchi z červeného zelí, které se mi trošku vpilo do stolu, a tak jsem na vyčištění použila silnější přípravek. Je to podle mě o nějakém balancu. Samozřejmě je super myslet na to a snažit se žít ekologicky, ale když potom použiji přípravek nebo něco, co není tak ekologické, ale zachrání mi to nějakou věc, aniž bych ji musela vyhodit, tak to zase naopak může být udržitelné.

Zmiňovala jste se o krabici, že ji někteří lidé třeba správně nesloží nebo neodstraní plastová lepítka. Existuje ještě nějaký český zlozvyk, který vám vadí?

Co se týče stravování, tak tam asi pár věcí, které mě udiví, je. Často třeba vídám na zastávce, že si ráno někdo dává nebo nese v mikrotenovém sáčku rohlík s vlašským salátem a v druhé ruce drží plechovku energeťáku. Kolikrát si pak ještě zapálí cigaretu. Tak to mě vždycky překvapí, kolik takových lidí potkám. Z ekologie třeba to, že vidím ve směsném odpadu plastové věci. Nebo i právě to, že lidé často kupují pití v jednorázových plastových lahvích.

Pak ještě nerozumím kupování ovesných kaší v malých pytlících. Přijde mi to zbytečné, když si člověk může připravit kaši odsypáním potřebného množství z velkého balení ovesných vloček. Podle mě už každý musí vědět, že čím míň plastu se koupí, tím líp. Na druhou stranu už fakt nechávám lidi žít, a to i ty z mého okolí. Ráda inspiruji, ale nechci už nikoho napomínat.

Je něco, co byste sama nikdy nesnědla nebo nepoužila do jídla, třeba i kvůli svým etickým zásadám?

Asi taková surovina není, protože hrozně ráda experimentuji a zkouším nové věci. Jediné, co mě tak napadá a s čím jsem měla docela velký problém, byl moment, kdy jsem mohla ochutnat maso z roztomilých papuchálků na Islandu. Nakonec jsem ale ochutnala. Takže asi nemám problém s tím něco ochutnat.

Spíš mi přijde, že je důležité přemýšlet celkově nad tím, co jíme a jak často to jíme. Tedy například že není potřeba jíst maso několikrát denně, ale myslet na to, z jakého zdroje si ho dáme. Taky je za mě důležité vždy zpracovat celé zvíře. Takže když chci koupit kuře, koupím si ho celé a nejen kuřecí prsa. Třeba vnitřnosti mi přijdou jako super surovina a také doma je jíme poměrně často. Za mě patří k levným a udržitelným surovinám, kterou často ti lidé nejedí. Přijde mi, že je taková nedoceněná.

Existuje něco v rámci udržitelného přístupu, s čím jste začala teprve nedávno?

Hrozně ráda si plánuji dopředu, co budu vařit. Byla jsem i na kurzu u Jany Jelič, která je skvělá česká kuchařka. Pracovala v různých michelinských restauracích a právě u ní na kurzu jsem se naučila tady toto plánování. Musím ale přiznat, že toto není úplně něco, co je u mě přirozené, takže se do toho občas musím trošku nutit. Zároveň mi ale dává smysl si věci rozplánovat, podívat se, co mám doma, podle toho si udělat nákup a zohlednit moje aktivity, které mě v týdnu čekají. Zkrátka musím vědět, že budu mít doma vše potřebné, abych uvařila.

Kde nejčastěji nakupujete potraviny?

Nejraději chodím do Kauflandu, a to nejen proto, že s nimi mám spolupráci. Beru odtud třeba i mou oblíbenou šunku. Je tady velký výběr, najdu zde vše, co potřebuji, a nikdy jsem nebyla zklamaná. Maso občas kupuji na trhu nebo u řezníka. Odtud beru i třeba zmiňované vnitřnosti, žebra nebo kosti na vývar a tak. Na trzích pak nakupuji v jednom stánku játra a srdce, které máme doma moc rádi. Vždy si uděláme balíčky do mrazáku, které pak můžeme kdykoliv vytáhnout.

Máte nějaké tipy, které se hodí při nakupování?

Za mě určitě nechodit nakupovat hladový. Potom si udělat dopředu seznam s potravinami, které skutečně potřebuji, protože když jdu do obchodu s nejasnou představou, často nakoupím spoustu zbytečností anebo občas koupím i něco, co dokonce v lednici mám, ale zapomenu na to. Takže asi tohle. To jsou takové asi dvě pro mě nejdůležitější věci, abych nenakupovala zbytečnosti.

Nakupujete potraviny s ohledem na cenu? Využíváte aplikace nebo weby, které srovnávají ceny potravin, abyste ušetřila?

To upřímně úplně ne. Buď mě to někdy nenapadne, nebo spíš tím, že mám svůj oblíbený obchod,  kam chodím. I kdyby mi srovnávač ukázal, že je třeba daná surovina někde levnější, tak by mě to asi neovlivnilo. Srovnávače nepoužívám, ale samozřejmě když je někde nějaká akce na věc, kterou máme rádi, tak ji koupím spíš nebo ji koupím třeba do zásoby, když je v akci. Třeba mou oblíbenou šunku nebo kyselé okurky. Ty, co jsou třeba ve velké akci, tak ty potom bereme v platu po osmi. A pak taková ta klasika – prací prášky. Mám svou oblíbenou značku, takže když je v akci, nakoupím ho, i když ho třeba momentálně nepotřebujeme.

Co je podle vás ta nejabsurdnější věc, za kterou jsou dnes lidé ochotni zaplatit?

Jak jsem říkala, tak asi instantní kaše v balení na jednu porci, to mě teda vždycky překvapí. Nebo teda asi energetické nápoje, to je pro mě úplně nepochopitelná věc. Tím nechci říct, že jsem si je nikdy nekoupila, ale překvapuje mě, v jakém množství je Češi kupují a pijí. A také nerozumím nakupování ovocných jogurtů. Mám pocit, že je obecně známo, že obsah ovoce v těchto jogurtech je nula nula nic. Takže si raději koupím bílý jogurt a dám si do toho sama čerstvé ovoce. Také mě zaráží, že lidé ještě stále dost často nakupují nesezónní zeleninu.

Co vás v poslední době nejvíc šokovalo při nákupu potravin?

Asi nejvíc mě šokovalo, kolik ten nákup stál. Protože mi přišlo, že jsem toho nenakupovala tolik, a přesto jsem zaplatila nějakých 1 700 Kč.

Prozradila byste, jak připravit váš oblíbený recept?

Teďka poslední rok jsem se naprosto zamilovala do kvašení. Přijde mi, že to je taková fakt hodně výživná a zdravá surovina. Dá se udělat v podstatě z jakékoliv tvrdé zeleniny. Nejraději používám zelí, mrkev, občas fenykl. Pak do toho nastrouhám česnek, trošku chili. Někdy přidám i zázvor a pak celou směs hodně nasolím. Vše potom nechám kvasit. Takže to je taková věc, kterou máme rádi. A je to super třeba na snídani k vajíčkům.

Za mě je, co se týče konzistence, mnohem lepší než čerstvá zelenina. Takže to moc doporučuji. Je super i na zažívání, protože podpoří střevní mikrobiom a tvorbu správných bakterií, čímž zastává roli přírodních probiotik. Zkrátka je to superpotravina, kterou si člověk může udělat za pár korun doma. Takže moc doporučuji.

Zdroj: Kupi.cz