Nejedlé druhy bedel: Co se stane, když je omylem sníte?
Houbařská sezóna je v plném proudu a bedel je všude jako poseto. Ale není bedla jako bedla. Víte, že existují i nejedlé druhy bedel, které vám mohou způsobit zažívací potíže? Poradíme vám, jaké druhy bedel raději nesbírat a které jsou prudce jedovaté.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Jedlé druhy bedel
Jednou z nejznámějších jedlých hub je bezesporu jedla vysoká (Macrolepiota procera). Na stonku má dvojitý prstenec, který je pohyblivý a má krémovou barvu. V případě řezu nebo rýpnutí nemění barvu. Podobné jsou i další jedlé bedly, např. drobnější bedla vyniklá (Macrolepiota prominens). Konzumují se pouze klobouky, dřevnaté třeně je možné usušit a použít jako koření v podobě houbového prášku.
Mezi jedlé bedly patří také bedla červenající (Chlorophyllum rachodes), vyskytující se v létě a zejména na podzim v humózních listnatých i jehličnatých lesích. „Její klobouk je zpočátku kulovitý, zcela uzavřený, později rozprostřený až plochý, na středu s tupým nízkým hrbolem. Na povrchu klobouku jsou hustě poseté pravidelně rozmístěné měkké plsťové šupiny, jen uprostřed je hladký,“ uvádí mykolog Daniel Dvořák v knize Kapesní atlas jedlých hub. I když se bedla červenající považuje za jedlou houbu, jsou známy alergické reakce, především u citlivějších jedinců. Proto její konzumaci nemůžete doporučit.
Houbový prášek
Chcete vyzkoušet vynikající univerzální dochucovadlo? Snadno ho vyrobíte z různých druhů hub včetně výše zmíněné dřevnaté třeně bedly. Sušené houby rozmixujete, nebo rozemelete v masovém strojku co nejjemněji. Získaný prášek přendejte do vzduchotěsné uzavřené nádoby a skladujte v suchu. Dobře uskladněný prášek vám vydrží několik let. Dá se použít jako koření do všeho, do čeho dáváme houby, chuť pokrmu se jím neobyčejně zvýrazní.
Vyzkoušejte recept!
Rump steak s houbovým ragú
Rump steak s houbovým ragú je vynikajícím pokrmem, který spojuje chutě šťavnatého steaku a sezónních hub. Připravit správně rump steak se může na první pohled zdát jako věda, ale s naším videoreceptem to hravě zvládnete.
Nakládané houby v sladkokyselém nálevu
Nakládané houby ve skladkokyselém nálevu jsou delikátní pochutinou, kterou využijete pro přípravu kulajdy nebo houbové omáčky, pochutnat si na nich ale můžete i jen tak. Navíc jde o skvělý způsob, jak si tyto sezónní dobroty uchovat na později.
Přírodní kloboučky z bedel na topince – recept
Suroviny: Libovolné množství jedlých bedel, olej, sůl, drcený kmín podle potřeby, chléb
Postup: Na pánvi na rozpáleném oleji podusíme klobouky z bedel, které jsme osolili a okmínovali. Nejprve je dusíme pod poklicí, potom odklopené opečeme po obou stranách do růžova. Opečené klobouky podáváme na topinkách z kváskového chleba a doplníme míchaným zeleninovým salátem.
Nejedlé druhy bedel
Je třeba dávat pozor na záměnu s některými jedovatými bedličkami, které mají drobné plodnice s klobouky jen okolo 5 cm širokými a dužninu neměnné barvy. Pokud si nejste jisti, zda se jedná o jedlý či nejedlý typ bedly, stačí rýpnout nehtem do třeně a posečkat na reakci dužiny. Když dužina zareaguje do oranžova nebo červena, jedná se o bedlu z rodu Chlorophyllum.
Pro tyto bedly je typické zčervenání a ke konzumaci se nedoporučují. Patří mezi ně bedla zahradní a bedla šedohnědá. Bedlu zahradní poznáte díky jednoduchému prstenu, bedla červenající má totiž prsten dvojitý. Vyhněte se proto sběru bedlám ze zahrad a parků.
Jak se může projevit otrava bedlou zahradní?
Otrava bedlou zahradní se projevit nemusí, záleží v jaké jste kondici. Může vám být pouze těžko. Případná otrava se projeví nevolnostmi, závratěmi, bolestí břicha, pocením, zvracením a průjmem. Při těchto projevech raději vyhledejte lékaře.
Jedovaté druhy bedel
Mezi prudce jedovaté bedly patří především bedla Badhamova, bedla Bresadolova, ale také bedla chrapáčová, bedla Josserandova nebo bedla klamavá. Tyto druhy jsou většinou nižšího vzrůstu a obsahují stejný toxin jako muchomůrka zelená.
Pozor! Nejste-li si při sběru jistí druhem bedly, raději je nesbírejte a nekonzumujte. Případně se poraďte se zkušeným houbařem nebo mykologem.
Zdroje: Kapesní atlas jedlých hub, Daniel Dvořák, Oldřich Jindřich, Aleš Vít, Kupi