Kupujete bílý sáček s kávovými zrnky takzvané „standardky“, pak jdete k přístroji za pokladnou a pomelete si ji na vystaveném mlýnku. Celá prodejna se otřásá, jak socialistický mlýnek na kávu drtí zrna, ale za chvíli rachot ustane a prodejnou se rozline omamná vůně kávy. Vzpomínáte? Legendárním mlýnkům na kávu zvoní umíráček, ale v některých sámoškách pořád jsou.
Přibližně od 70. do 90. let byl tento kávový mlýnek neodmyslitelnou součástí každé Jednoty. Československé samoobsluhy díky němu voněly čerstvě namletou kávou a často se stávalo, že na něj zákazníci stáli frontu. Sáček cca 70gramové kávy „standardky“ uměl nadrtit bleskovou rychlostí.
„Ta vůně kávy se linula po celém obchodě,“ vzpomíná zákaznice Veronika pod facebookovým příspěvkem Kupi, které kávovar objevilo v jedné ze současných samoobsluh (více níže). „Hned jak se vešlo do krámu, tak to tam krásně vonělo, protože mlýnky většinou byly někde u dveří. A ten rachot, když se zapnulo mletí,“ potvrzuje Jana.
Nejčastěji se jednalo o přístroj značky OZAP, konkrétně o model KM7 nebo KM6, bílé barvy a se dvěma velkými tlačítky jako ze strojovny lokomotivy. Zeleným se přístroj pouštěl, červeným vypínal – tak intuitivních je z hlediska ovládání opravdu jen málo současných kuchyňských zařízení. Některé OZAPy se dělaly i s oranžovou kapotou.
Hojně rozšířené byly v Česku, na Slovensku, v Polsku a v dalších zemích východního bloku.
„Za mletí se neplatilo. Mlýnek většinou stál u stěny za pokladnami a lidé ho používali sami, ale v některých prodejnách kávu mlely prodavačky dopředu,“ říká pro Kupi Petr, který pracoval v 80. a 90. letech v samoobsluze v Kutné Hoře. „Z každého pytlíku nějaké to zrnko zbylo a hned měly kávu zdarma,“ vzpomíná na úsměvnou praxi.
„Když jsi dlouho klepal, naklepals třeba pytlík a půl,“ potvrzuje na Facebooku v jedné z diskuzí Ološ. I ostatní se shodují, že bylo běžné do přístroje bušit klíči, klepat s ním a všemožně mu pomáhat, aby „dal víc“.
„Babička vždycky šťourala zbytek kafe zespoda a měla z toho skvělý pocit, že má víc než ostatní,“ píše vtipný komentář zákazník Petr.
S nástupem už namletých kávových zrnek, instantních káv a taky domácích elektrických mlýnků začal zájem o tohoto bytelného pomocníka upadat.
„Jakmile sem dorazilo Tchibo se svojí velmi masivní reklamní kampaní, jak v televizi, tisku nebo na billboardech, začalo se masivně prodávat a stará dobrá zrnková káva byla odsunuta do pozadí,“ vysvětluje pro Kupi tehdejší zaměstnanec samoobsluhy Petr a dodává, že lidé přestali pít „turka“, kávu s logrem, v takové míře, jako bývalo zvykem.
Přesto: Dají se ikonické mlýnky ještě někde najít? Ano, Kupi nedávno objevilo OZAP v prodejně Hruška a náš příspěvek s fotkou na Facebooku strhl lavinu nostalgických komentářů. Také z dalších diskusí vyplývá, že kromě Hrušky je v některých městech a vesnicích stále dostupný v prodejnách sítě Coop nebo Terno. Často se jedná právě o bývalé Jednoty.
„Coop Příbram ještě funguje,“ píše Marika a další komentující potvrzují, že ho viděli. „Úplně cítím vůni u nás v Jednotě. Jako malá jsem to neměla ráda ale dnes si úplně vybavuji tu vůni čerstvě namleté kávy a pečiva. Myslím, že ho máme v Jednotě dodnes, ale nejsem si jistá. Loni tam ještě byl,“ píše Jana. Namlít si v něm můžete nejen „standardku“ z bílého sáčku, která se stále prodává od značky Marila, ale i další kávy, protože sortiment je mnohem širší než dříve.
Máte rádi historii a třeba i sbíráte pozůstatky starých časů? Pak tento mlýnek ve vaší sbírce nesmí chybět! Najdete ho na bazarech typu Sbazar.cz, Hyperinzerce.cz nebo na Aukru za cenu od cca 4000 Kč do 6000 Kč. To není vůbec málo, ale majitelé věří, že jeho hodnota poroste.
Zajímavé také je, že řada firem stále nabízí do OZAPu KM6 i KM7 náhradní díly. Od motoru přes drticí hlavu a násypku až po tlačítka. Stačí zadat do Googlu název přístroje a hned vám vyjede spoustu e-shopů.
Mlýnek na kávu funguje na třífázovou zásuvku. Má napětí 380 V, silný motor o výkonu 1,1 kW a váží cca 30 kg. V přední části se dá regulovat jemnost mletí, takže se hodí na kávu, ale třeba i na mouku, slad a další suroviny.
Zdroje: Kupi, Facebook