Již je to několik let, co obchody přestaly nabízet tašky zdarma, a místo toho je zákazníci mohou zakoupit za symbolický poplatek. Přesto se často stává, že namísto zakoupení tašky zákazníci raději využijí svou náruč k přenesení nákupu. Tento fenomén často zůstává pro prodávající záhadou.
Ano, je to tak, jedná se o součást zákonu o obalech, který měl zamezit zbytečnému plýtvání. Zákazníci si totiž do té doby mohli vzít tolik tašek, kolik jen chtěli a docházelo k nadměrnému odběru. Výjimku měly a stále mají plastové pytlíky a sáčky na pečivo či ovoce/zeleninu. Plastové tašky tedy začaly být před pár lety za poplatek, proti čemuž se tehdy zákazníci bouřili. Ve finále však opatření mělo kýžený efekt, jelikož si lidé začali nosit své tašky nebo si je zkrátka nekoupili například v případě, kdy měli pouze pár věcí, které mohli vzít do ruky. Spotřeba se tedy doopravdy snížila, což byl účel.
Obchody si začaly všímat toho, že si lidé svou vlastní tašku zapomínají a jsou nuceni si tu jejich koupit. Proto obchodníci zpoplatnili i ty papírové a vytvořili dokonce lepší, bytelnější tašky, které vznikly za účelem dlouhodobějšího používání, aby si je lidé pokaždé nemuseli kupovat. Začali tak vydělávat na prodeji tašek.
Dokud byly tašky zadarmo, každý člověk průměrně použil až 300 tašek ročně. Bylo totiž pravidlem, že zákazník tašku, kterou si přinesl z obchodu, vyhodil, protože věděl, že při příští návštěvě dostane novou.
Zpoplatnění tašek se netýkalo pouze klasických obchodů s potravinami, ale inspirovaly se například i obchody s oblečením nebo drogerií a domácími potřebami.
V poslední době se stává stále běžnějším jevem, že lidé místo nákupu tašek u pokladny využívají krabice a bedny dostupné v prodejnách k přenesení svého nákupu domů. Zákazníci si často myslí, že tím ušetří peníze za tašky, aniž by si uvědomovali, že některé z těchto beden, zejména ty používané u ovoce a zeleniny, jsou určeny k opakovanému použití v rámci supermarketu. Když prodavač upozorní zákazníka, že takové bedny nejsou určeny k odnesení domů, často se setkává s nepochopením a podrážděnou reakcí. Zákazníci totiž mnohdy považují tyto bedny za volně dostupné, ale prodejny je potřebují pro svou vlastní logistiku a skladování zboží.
„Dodnes jsem si nezvykla na to, že když si koupím v obchodě tričko, nemám ho pomalu kam dát. Hodím ho tak do kabelky, ve které se mi může o něco umazat a zákonitě se vždy zmačká. Dříve jsem brala jako samozřejmost tu skutečnost, že tašku dostanu. Sice mi ji prodávající pokaždé nabídne i dnes, ale mně je vždy těch pěti korun líto. Znáte to, jednou je to pět korun, pak dalších pět a po nějaké době, když se to nasčítá, se může jednat o slušnou částku,“ komentuje Alena.
Tašku brali zákazníci jako samozřejmou součást nákupu a jistý automatický servis od obchodu. Dokonce to u některých lidí mělo podíl i na požitku, který z nakupování měli. Je rozdíl dát si nové oblečení do své obyčejné tašky, nebo si ji přinést v nové obrandované tašce. V dostupnějších obchodech sice tašku nedostanete, ale v dražších obchodech mnohdy stále ano. Jde o rozhodnutí konkrétního obchodníka.
Na sociální síti TikTok se v rámci aktuálního trendu vyjadřují lidé, kteří pracují v maloobchodním prodeji a mluví o tom, co na dané práci nemají rádi. Neochota koupit si tašku je jedna z položek, která často zaznívá. „Nerozumím tomu a dokáže mě to pořádně naštvat, když přijde zákazník či zákaznice, utratí u nás klidně i několik tisíc a pak odmítne tašku za tři koruny, jako by je v té peněžence už nenašel/nenašla. Mám zkušenost s tím, že jakmile nákup proběhne, zákazník se snaží zboží pobrat do rukou a až pak si uvědomí, že tašku vlastně potřebuje. Samozřejmě mu ji prodám, ale stává se to snad každý den,“ komentuje uživatel TikToku Fatale Vanity.
„Každý den mě překvapí, jak zákazníci, kteří utratí nemalé částky za nákup, stále váhají, zda si připlatit za tašku. Často slyším věty jako ‚Proč bych měl platit za něco, co bylo dříve zdarma?‘ Je to pro nás prodavače frustrující, protože se snažíme zákazníkům vyjít vstříc, ale zároveň musíme dodržovat pravidla. Myslím, že lidé si stále neuvědomují, jak velký dopad na životní prostředí mělo neustálé rozdávání plastových tašek zdarma,“ sdílí své zkušenosti prodavač Tomáš exklusivně pro Kupi.
Mnozí zákazníci si přejí odnést svůj nákup z prodejny v plastovém košíku s příslibem, že ho následně vrátí. „Bohužel, kvůli častým krádežím v minulosti, nemůžeme těmto žádostem vyhovět. To někdy vyvolává nelibost našich zákazníků,“ vysvětluje pro Kupi prodavačka Anna z Kroměříže.
I přesto, že zákon o obalech je platný od začátku roku 2018, najdou se místa, kde i dnes dostanete plastovou tašku zdarma, přičemž se jedná zpravidla o menší obchodníky. Porušovat zákon se ale nevyplatí, protože Česká obchodní inspekce nespí a stále kontroluje. Může se pak stát, že daný obchodník dostane pokutu.
Zdroje: ČR2030, TikTok, Kupi