Staré oblečení, obuv i bytové textilie. To vše často končí v kontejnerech na směsný odpad, což zabraňuje další recyklaci. Jen české domácnosti vytvoří až 180 tisíc tun textilního odpadu ročně. Tomuto jednání chce učinit přítrž Ministerstvo životního prostředí, které udává obcím povinnost zavést od příštího roku sběrné místo na textilní odpad. Náklady na recyklaci půjdou v budoucnu přímo za výrobci oděvů.
V České republice se podle informací Ministerstva životního prostředí ročně vyhodí přibližně 180 000 tun textilu. V Evropské unii jde dokonce o 12,6 milionu tun textilu, což je v průměru 12 kilogramů na osobu ročně. Textil také tvoří 3 až 4 % objemu popelnic se směsným odpadem. Z analýzy Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN) přitom vyplynulo, že z textilu, který Češi vyhodí, se zrecykluje přibližně pouhých 15 %. Je však nutné podotknout, že export použitého textilu neustále roste.
„Textil vyhozený do komunálního odpadu se buď spaluje, nebo skládkuje. Oblečení z textilních kontejnerů je různými subjekty tříděno a potom buď znovu prodáno v ČR, vyvezeno k prodeji mimo ČR, recyklováno nebo spíš downcyklováno (jednorázově použito) do nových produktů. Menší nepoužitelná část je vyhozena,“ uvedla pro ČTK analytička INCIEN Andrea Veselá.
Alarmující nutnost sběru a recyklace textilu reflektuje zátěž, jakou stále narůstající textilní průmysl představuje pro životní prostředí. Od července letošního roku také platí nařízení Evropské unie zakazující ničení neprodaných oděvů. „K výrobě jednoho bavlněného trička je podle odhadů potřeba 2 700 litrů vody, což je dost na pitný režim jedné osoby na dva a půl roku. Dle jiných studií je to až 7 000 litrů. Textilní sektor byl v roce 2020 třetím největším zdrojem degradace vody a využívání půdy,“ zmínila pro Novinky.cz analytička Institutu cirkulární ekonomiky Andrea Veselá.
V České republice je nyní přibližně 10 000 kontejnerů na sběr textilu od soukromých či neziskových firem. Do většiny z nich můžete odkládat čisté nepoškozené oděvy, obuv a bytový textil. „Bohužel velká část lidí vysype volně oblečení, což chápeme. Nicméně nám to další nakládání a třídění textilu komplikuje,“ uvedla pro ČTK Lenka Harcubová z pražské firmy Potex.
Podle informací od firmy Dimatex se k dalšímu nošení vytřídí jen minimum obsahu kontejnerů. Nositelné oblečení tvoří 5 až 20 % oblečení, zbytek putuje k recyklaci a je využit na výrobu dalších textilií. Pouze malá část je nakonec vyhozena do směsného odpadu.
Sběr obnošeného oblečení a dalších textilií je nedílnou součástí procesu jejich recyklace, která dopomáhá k získání čistého materiálu pro výrobu nového zboží. Problém se sběrem je však nedostatek textilních kontejnerů, který často vede k odhazování textilií do směsného odpadu, který často končí na skládkách nebo ve spalovnách.
O dostatečnou kapacitu sběrných míst by se od nového roku měly postarat obce. „O konkrétním řešení rozhodují samotné obce. Předpokládáme různé varianty – kontejnerový sběr, sběrné dvory nebo pytlový sběr,“ uvedla pro Novinky.cz mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí.
V počátcích budou projekt financovat obce, a to hned z několika zdrojů, jako jsou poplatky od občanů či prodej vytříděných oděvů.
„Komplexní řešení financování ale nastane až po zavedení rozšířené odpovědnosti výrobce za produkt. A to v rámci revize směrnice o odpadech, jejíž projednávání aktivně probíhá. Předpoklad finálního sladění na evropské úrovni je v průběhu roku 2025 s fungováním od roku 2027,“ prozradila v rozhovoru pro Novinky.cz specialistka Institutu cirkulární ekonomiky Nina Hromádková. Výše poplatku bude stanovena na několik korun za kus.
Zdroje: Novinky, ČTK, MZP, Ekolist