Sycená voda jemně štípe na jazyku a přináší nám i v menším množství pocit osvěžení, ale na druhou stranu po ní mnoho lidí nekontrolovatelně říhá a trpí plynatostí. Mají minerálky a sodovky prokazatelně negativní zdravotní účinky? Kolik perlivé vody Češi vypijí oproti jiným evropským národům? A kdo ji vlastně vymyslel?
Podle statistik Evropské asociace minerálních vod z roku 2022 Češi perlivou vodu zase tolik nepijí. V Evropě jim se spotřebou 57,1 litru ročně na obyvatele patří až 19. příčka. Nejvíce litrů sycené vody na jednoho obyvatele spotřebují v Itálii (200 l), Německu, Portugalsku, Maďarsku a Španělsku, nejméně ve skandinávských zemích – Švédsku (10), Finsku a Dánsku.
Za celou Evropskou unii vítězí v oblibě neperlivá voda. Vodu bez bublinek preferuje 64 % Evropanů proti 36 % těch, kteří mají rádi minerálky a další sycené vody. „Spotřebitelé při výběru pitné vody jednoznačně upřednostňují přírodní minerální vody (81 %), přičemž uměle sycené vody následují na druhém místě,“ komentuje statistiky NMWE.
V České republice byly už za minulého režimu oblíbené tzv. sifóny na bombičky, v dnešní době trh v tomto směru ovládla společnost SodaStream.
O vznik bublinek se v perlivé vodě stará oxid uhličitý. Ten s vodou chemicky reaguje za vzniku kyseliny uhličité, což je slabá kyselina, u níž bylo prokázáno, že stimuluje stejné nervové receptory jako třeba hořčice. Člověk při pití sycené vody cítí v ústech mírné pálení, brnění a píchání, což mnozí považují za příjemné.
„Minerální vody s koncentrací volného CO2 1000 mg /l a vyšší se nazývají vody uhličité nebo kyselky. (...) Sodová voda má obsah CO2 až 7000–8000 mg/l. Pro srovnání: Pivo obsahuje obvykle 4000–5000 mg CO2/l,“ uvádí ve svém článku MUDr. František Kožíšek, CSc., ze Státního zdravotnického ústavu.
Hodnota pH sycené vody je jen 3–4, takže se nemusíte bát překyselení. Ledviny a plíce přebytečný oxid uhličitý snadno odbourají a udrží krev na mírně zásaditém pH 7,35–7,45 bez ohledu na to, co jíte nebo pijete.
Z řady studií a odborných článků vyplývá, že nebyla prokázána přímá souvislost mezi pitím čisté sycené vody a závažnými zdravotními problémy. Ovšem negativní účinky na konzumenta sycená voda často má. Jedním z nejčastějších negativních důsledků pití sodovek je zvýšené krkání a plynatost, způsobená nahromaděným oxidem uhličitým v žaludku a střevech. Sycené nápoje jsou silně nevhodné pro lidi, kteří trpí gastroezofageálním refluxem, protože způsobují zvýšený tlak v žaludku, pálení žáhy a návrat kyseliny do jícnu.
Jelikož je sycená voda kyselá, může při nadměrné konzumaci negativně ovlivnit kvalitu zubní skloviny. Ke zhoršení ochranné vrstvy zubů může docházet u nápojů s pH nižším než 5,5. Při častém pití sycených nápojů, zvláště pak slazených, může docházet k erozi zubů, což zvyšuje riziko vzniku zubního kazu.
Perlivá voda může negativně působit také na kardiaky. Když žaludek a střeva tlačí na bránici, může to ztížit dýchání a zvýšit tlak na srdce. Tento nepříjemný tlak vytváří riziko vzniku kardiovaskulárních problémů nejen u kardiaků, ale také u kojících žen, novorozenců a dětí.
Nevýhodou perlivých vod může být paradoxně také to, že už v malém množství dodávají konzumentovi falešný pocit osvěžení. Zatímco u perlivé vody mu stačí napít se jenom trochu, neperlivé vody by vypil násobně více. Může tak docházet k oklamání těla a dehydrataci organizmu.
Díky své osvěžující chuti a bublinkám sycená voda povzbuzuje pitný režim u těch, kterým obyčejná voda nechutná. Podporuje hydrataci, jež je klíčová pro správné fungování těla.
Podle některých studií může perlivá voda zlepšit schopnost polykání, což je užitečné pro osoby, které trpí komplikacemi s jícnem nebo suchostí v ústech.
Perlivá voda také může pomoci při problémech se zácpou. Bublinky oxidu uhličitého stimulují trávicí systém, což vede ke zlepšení pravidelnosti stolice.
Další výhodou perlivé vody je, že neobsahuje žádné kalorie navíc, a přesto nabízí zajímavou chuťovou variantu. Díky tomu je zdravější alternativou ke slazeným nápojům, kde chuť zajišťuje především cukr. V perlivé vodě je osvěžující kyselost dosažena pouze pomocí oxidu uhličitého.
Perlivé vody, zvané „kyselky“, fascinovaly lidstvo už od středověku díky svému osvěžujícímu a nakyslému charakteru. Tyto přírodní prameny se staly oblíbenými mezi zámožnými vrstvami a od 16. století se začaly stáčet a rozvážet na velké vzdálenosti. S rostoucí poptávkou po těchto nápojích v polovině 18. století přišly první experimenty s umělým sycením vody oxidem uhličitým, což vedlo k vývoji prvních výroben.
„Dříve, než francouzský chemik Lavoisier stanovil ve druhé polovině 18. století vlastní povahu oxidu uhličitého (CO2), měl tento plyn mnoho různých názvů: spiritus mineralis, lesní plyn, kyselý spiritus, fixní vzduch, metifický plyn ad.,“ uvádí Kožíšek z ČZÚ.
V roce 1783 švýcarský vědec Johann Jacob Schweppe zdokonalil proces hromadné výroby sycené vody a založil společnost Schweppes. Tento objev proměnil společenské zvyklosti, když si lidé začali míchat alkoholické nápoje se sycenou vodou, čímž změnili způsob pití. Perlivé vody se staly senzací, dokonce i anglický král William IV. údajně preferoval perlivé drinky před klasickými nápoji.
Ve Spojených státech se díky přídavku sodných solí nápoj stal známým jako „sodová voda“, což ovlivnilo pojmenování šumivých nápojů dodnes.
Zdroje: Kupi, NMWE, Healthline, ČZÚ, NIH, Health, Canadian Healthcare Network