Země vycházejícího slunce se potýká s nebývalým nedostatkem své tradiční plodiny – rýže. Situace je natolik vážná, že vláda zvažuje sáhnout do nouzových zásob. Ceny rýže vystřelily na nejvyšší úroveň za posledních 30 let a soukromé firmy měly v červnu k dispozici pouhých 1,56 milionu tun, nejméně od roku 1999 a o pětinu méně než loni.
Japonsko čelí vážné krizi, za kterou stojí souhra několika nešťastných okolností. Loňský rok byl pro tamní zemědělce mimořádně náročný – vysoké teploty a nedostatek srážek se podepsaly na úrodě. Zatímco dříve by jedna slabší sklizeň neznamenala takový problém, současný stav japonského zemědělství je daleko křehčí. Výkyvy v úrodě mají mnohem dramatičtější dopady než kdy dřív. Alarmující průzkum novin Mainichi ukázal, že celých 40 % rýžových polí buď leží ladem, nebo se zmenšilo. Japonsko tak musí čelit realitě, kdy i jeden nepříznivý rok dokáže otřást celým systémem a ohrozit potravinovou soběstačnost země.
Mladí Japonci totiž o práci na farmě ztrácejí zájem. Je náročná a neatraktivní, zvlášť v odlehlých regionech. „Za 25 let jsem nepotkal nikoho, kdo by chtěl být farmářem. Skoro každý mladý touží být buď státním úředníkem s jistým důchodem, nebo youtuberem,“ citovaly japonské noviny Minehiro Nakashimu, emeritního profesora na univerzitě Waseda a poradce sdružení pěstitelů rýže, který odhadoval, že Japonsko od roku 1970 ztratilo asi polovinu svých rýžových teras.
Nečekaným faktorem je i příliv turistů, který letos dosáhl rekordních 17,78 milionu, o milion více než před pandemií. Slabý kurz jenu udělal z Japonska levnou destinaci a návštěvníci letos spořádali 51 000 tun rýže, skoro třikrát tolik co loni.
Pravdou ale je, že sami Japonci jedí rýže čím dál méně. Za 60 let klesla spotřeba ze 118 kg na hlavu ročně na 51 kg. Fenomén dostal i název „kome banare“ – oddělení od rýže. Důvodů je více, od pestré nabídky alternativ v globalizovaném Japonsku po náročnou přípravu, na kterou mladí Japonci nemají čas.
Mizí i tradiční japonská snídaně – rýže, grilovaná ryba, nakládaná zelenina a miso polévka. S více pracujícími ženami a řemeslnými pekárnami je rychlá západní snídaně praktičtější. Tento kulturní posun vysvětluje, proč je rýžová krize spíše mezinárodním příběhem než domácím problémem.
Rýže přitom byla vždy základem japonské kultury. Staré svitky označovaly Japonsko za „zemi, kde hojně zrají rýžové výhonky“. Slovo pro rýži „gohan“ je součástí názvů pro snídani, oběd i večeři. Jídlo bez rýže bylo nemyslitelné. Dnes už ale není a pokud trendy vydrží, „oddělení od rýže“ může být realitou. Jednou možná budou největšími japonskými milovníky rýže turisté, kteří si budou chtít pochutnat na stále méně autentických pokrmech, dokud zásoby vydrží.
Zdroje: The Spectator, The Mainichi Japan, Kupi