Zelňačka patří mezi naše tradiční polévky. Je oblíbená i u našich sousedů, kde ji najdete pod různými názvy. Díky kysanému zelí je nabitá vitamínem C, a když si k ní vezmete kousek chleba, zasytí vás s přehledem i jako hlavní jídlo. Do zelňačky kromě zelí neodmyslitelně patří i uzené maso, které s kysaným zelím jde skvěle dohromady. Už se vám sbíhají sliny? Tak pojďme vařit!
Zelná polévka je oblíbená v řadě evropských států, kde ji najdeme pod různými názvy. U nás jí říkáme zelňačka, v Polsku kapuśniak a na Slovensku kapustnica.
Zelňačka se poprvé pravděpodobně objevila v Rusku, kde místní lidé vařili polévku ze zelí už v 9. století. Rusové jí říkají šči a ve více či méně upravené podobě ji od nich převzaly okolní národy. O zelné polévce najdeme zmínku dokonce i v Británii. Tady se v 15. století vařila polévka „cabochis“ a byla určena vyšším vrstvám obyvatelstva.
Růžičková kapusta je výborný zdroj vitamínů, minerálů a vlákniny. Polévka z ní je navíc lahůdka, o které jste možná ani nevěděli. Báječně zasytí, skvěle chutná, a je také velmi zdravá. Její příprava je navíc velmi rychlá a jednoduchá.
Máte rádi krémové polévky? Zkuste tu květákovou! Stačí vám pár surovin a trocha koření. Jde o jednoduchý zdravý recept, který zvládne připravit opravdu každý. Polévka se vám bude rozplývat na jazyku. Pro zjemnění do ní můžete přidat i trochu smetany nebo mléka.
Zelňačka patří mezi naše tradiční polévky a recepty na ni najdeme i ve starých českých kuchařkách. Například v České kuchařce od Marie Axamitové z roku 1890 je uvedený tento recept:
„Zelí uvaří se ve slané vodě. Když změkne, přidá se k němu kus nového másla a na dva litry polévky 1/6 litru kyselé smetany, do níž se zakverlá vařečka mouky se 2 žloutky, vleje se to do polévky a pilně se míchá, až se polévka povaří, jinak by se srazila.“
Zdroje: Kupi, A Dollop of History, Academic, Česká kuchařka Marie Axamitové