Různé typy opěrných konstrukcí najdeme na zahradě u celé řady rostlin, nejen u těch popínavých. Samozřejmě, pro popínavé rostliny jsou tyto konstrukce zcela nezbytné, ale existuje také mnoho dalších rostlin, které během vegetačního období potřebují oporu, aby se mohly plně rozvinout a udržet si požadovaný tvar. Které to jsou?
Opory mohou dobře posloužit vysokým trvalkám určeným k řezu, rozkladitým trvalkám s velkými květy, mečíkům, čerstvě vysazeným stromům i balkonovým květinám. Opěrný systém se hodí i pro poléhavé a plazivé druhy rostlin, včetně zeleniny.
Konstrukce, ať již budujeme jakékoliv, by vždy měly být nejen funkční, ale i estetické. A určitě bychom je měli vybudovat včas. Předejdeme tím poškození rostlin, květních stvolů nebo nepěknému deformování. A jaké druhy rostlin tedy oporu mohou využít?
Popínavé rostliny můžeme třídit do několika skupin na základě jejich růstu a způsobu, jakým se k oporám uchycují. Každá z těchto skupin má své specifické požadavky na typ a způsob opory, které podporují jejich růst a estetický vzhled.
Popínavé rostliny mohou oživit mnohé prvky ve vaší zahradě. Je možné je nechat obrůst zábradlí, zahradní most, starý listnatý strom, venkovní lampu nebo třeba plot. Je důležité, aby zvolená opora odpovídala typu růstu a velikosti rostliny, takže je třeba zvážit její nosnost a stabilitu. Pro romantický vzhled jsou ideální růže, vistárie nebo křivouš, které krásně vyniknou na pergolách.
Jako jsou například popínavé růže, se skládají z dlouhých výhonů, které je třeba pečlivě přivázat k oporám. Pro tyto rostliny nejsou vhodné složité treláže s dekorativním mřížovím. Nejlepší oporou jsou pro ně horizontálně natažené dráty nebo dřevěné příčky, ke kterým se výhony mohou snadno připevnit a které umožňují optimální kvetení.
Jako je břečťan nebo přísavník tříprstý, vyvíjejí na svých větvičkách krátké kořínky, které jim umožňují samostatně se držet na drsných površích, jako jsou skály, hrubá omítka nebo kůra stromů. Tyto rostliny jsou místo pergol lépe využity na zdech nebo jiných velkých plochách, kde mohou lépe vyniknout svou dekorativností.
Potřebují oporu, která umožní volné stočení jejich výhonů. Mezi rostliny této skupiny patří například vistárie, akébie či aktinídie. Těmto druhům vyhovují klasické opěrné konstrukce, jako jsou mříže či svislé latě, po kterých se mohou rostliny obtáčet bez nutnosti přívazku. Dle směru stočení výhonů je můžeme dále klasifikovat na pravotočivé a levotočivé.
Drží se pomocí úponků a patří sem například přísavník révovitý, plamének nebo réva. Tyto rostliny vyžadují robustnější opěrné konstrukce, na kterých se úponky mohou pevně zachytit. Pro mladé rostliny může být užitečné přivázání prvních výhonů k opoře, dokud se nenaučí samy se uchytit.
Mnoho druhů trvalek vyžaduje oporu, aby se vyhnuly poškození způsobenému prudkými dešti nebo silným větrem. K nejvíce zatíženým rostlinám patří pivoňky, záplevák, oměj či ostrožka, které jsou náchylné k povalení nebo lámání vysokých stvolů. Abychom předešli těmto problémům, je doporučeno vyvázat vyšší stvoly k tenkým, ale pevným bambusovým tyčkám. U hustě trsnatých druhů se místo vyvazování používá tzv. ohrádka, kterou lze diskrétně zamaskovat okrajovými listy rostliny, což zajistí nejen funkčnost, ale i esteticky příjemný dojem.
Stabilizaci ocení i některé letničky, jako jsou slunečnice či krásenky, aby dosáhly optimálního růstu a vzhledu.
U zeleninových kultur se opora stává nezbytnou zejména pro fazole a okurky, které i bez opory vyrostou, ale s oporou dosáhneme lepší kvality plodů a snadnější sklizeň. Ideální je použít síť s většími oky napnutou mezi robustními sloupky nebo latěmi ve výšce minimálně 1,7 metru. Tato metoda umožňuje plodům rychlejší zrání, zlepšuje jejich chuť a zároveň zvyšuje odolnost vůči houbovým chorobám a škůdcům díky lepšímu provzdušnění. Pro fazole je rovněž vhodná konstrukce z bambusových tyček ve formátu trojnožky, která zajišťuje stabilitu a uspokojivé podmínky pro růst.
Podpora je nezbytná i pro nově vysazené dřeviny, zejména vyšší exempláře. Hlavní funkcí opěry je zajistit stabilní postavení rostliny, což je důležité jak pro prevenci převrhnutí vlivem větru, tak i pro podpoření správného zakořenění. I mírný vítr může způsobit pohyby kmene, které se přenesou do kořenového systému a naruší tvorbu nových kořínků. Nevytváření adekvátní opěry může vést k postupnému usychání dřeviny ne kvůli nedostatku vody, ale kvůli neschopnosti kořenového systému správně se rozrůstat v novém prostředí.
Zdroje: Kupi, iReceptář, Zahrádkáři