Cenový rozdíl zboží podle pohlaví se sice nazývá jako růžová daň, ale jde spíš o přirážku, kterou si firmy účtují při prodeji spotřebního zboží určeného ženám. Typicky jde o drogerii a kosmetiku, ale například také o hračky pro děti. Prodejci přitom pochopitelně neřeší barvu, ale vědí, že když produkt mírně přizpůsobí ženské cílové skupině, mohou na něm vydělat víc.
Podle odborníků stojí za vyššími cenami pro ženy především jejich ochota platit. Marketingová oddělení společností neustále vymýšlejí, jak nalákat zákaznice, aby si koupily dražší produkty, přestože se od zbytku nabídky téměř neliší. Zpravidla uspějí, a tak nemají důvod strategii měnit.
„Myslím, že motivace kolem růžové daně pocházejí jednoznačně z klasického kapitalistického postoje, který říká, že pokud na něčem můžete vydělat peníze, měli byste se o to pokusit,“ vysvětlila pro Healthline právnička Jennifer Weiss-Wolf, která je viceprezidentkou Brennan High School v New Yorku a zároveň spoluzakladatelkou iniciativy Period Equity zaměřené na boj proti menstruační chudobě a šíření osvěty o této problematice.
Růžová daň ale rozhodně není novým fenoménem. Podrobně se jí věnovala mimo jiné americká studie z roku 2015, která potvrdila, že ženy musí za šampony, deodoranty nebo parfémy zaplatit průměrně o sedm procent více než muži. Většinou se tedy jedná o produkty denní potřeby, u kterých se prodejcům vyplatí i drobné navýšení. A znevýhodněné jsou dokonce i malé holčičky, protože hračky pro ně rovněž vychází dráž než pro chlapce.
Podobné výsledky přináší i pravidelný monitoring genderově rozdílných cen v Německu, které od roku 2015 provádí spotřebitelské centrum v Hamburku. K drogerii, hygienickým potřebám a zboží pro děti připojil ještě některé služby, například stříhání u kadeřníka nebo čištění oblečení. Nejnovější výsledky z roku 2023 ale ukazují na postupné vyrovnávání a větší rozdíly se projevily jen u potřeb na holení či parfémů.
Problém je v tom, že odlišná cena není na první pohled patrná a těžko se dá právně napadnout. Obchodníci totiž svoji cenovou politiku schválně maskují. Stačí jim k tomu drobné rozdíly ve velikosti balení nebo jiná barva a celkový design produktu. Je tedy v podstatě nemožné mluvit o diskriminaci. „U jednotlivých skupin výrobků přesto vidíme problém, zejména proto, že je nelze odůvodnit různými výrobními náklady,“ doplnil Armin Valet z hamburského spotřebitelského centra pro server Öko-Test.
V souvislosti s růžovou daní se často mluví o vyšším zdanění dámské hygieny, které se týká i České republiky. Přestože Evropská unie doporučila její zařazení do pětiprocentní sazby, u nás se snížení prosadit nepodařilo. Tampony a vložky tedy podléhají základnímu zdanění ve výši 21 procent, což bylo až do roku 2023 více než u piva nebo slazených kolových nápojů.
Zdroje: Öko-Test, Healthline, Markething