Říkáme si, jak se máme špatně, když přijdeme do obchodu, kde jsou prázdné regály a zboží vyprodáno. Ale za socialismu na tom lidé byli mnohem hůře, protože některé zboží během roku vůbec neviděli. K tomu se tvořily dlouhé fronty, a kdo neměl známosti, nemohl si nic pořídit.
Nakupování během období socialismu rozhodně nebylo jednoduché. Lidé čelili nedostatku finančních prostředků pro uspokojení svých potřeb a přání a ti bez potřebných kontaktů se ocitali na okraji společnosti. Produkty a zboží byly dostupné jen v omezených množstvích, což ztěžovalo možnost získat požadované věci bez komplikací. Většina nabízených produktů se v obchodech ani neobjevila a jiné byly často předem rezervované pro prodavače a jejich blízké.
To však není všechno. Když přicházela topná sezóna, lidé museli předem plánovat, jakým způsobem vytopí své domovy. V minulosti se jako hlavní zdroj tepla používalo uhlí, a to často vedlo k vytváření dlouhých řad čekatelů. Poptávka převyšovala nabídku a ne vždy tak bylo dost uhlí pro každého. Nicméně pokud jste měli dobré kontakty v oblasti dodávek uhlí, získat kvalitní palivo včas a v požadovaném množství nebylo problémem. V minulých dobách se bez známostí člověk neobešel.
Ve středu pozornosti se v roce 1946 ocitla Komunistická strana Československa, která vzbudila ve veřejnosti naděje na lepší časy po druhé světové válce. Avšak očekávání byla zklamána. Přestože byl slibován rozvoj a hojnost zboží a základních potravin, realita byla značně odlišná. Lidé se s tímto zbožím a potravinami setkávali většinou pouze na stránkách prospektů, kde si je mohli prohlížet. Dokonce i banány se staly pro některé zcela neznámým ovocem. Slíbené zlepšení a prosperita, které režim avizoval, zůstaly nesplněnými sliby.
Jedním z největších problémů byla dostupnost masa. Nabídka masa byla omezená a na pultech se rozhodně neobjevovala taková rozmanitost, jakou známe dnes. Kvalitnější kousky masa, bohatě prošpikované špekem, byly k dostání pouze „pod pultem“, a to výhradně pro zákazníky, kteří byli ochotni zaplatit víc. Podobně to bylo i s banány, na které se tvořily dlouhé fronty, a přesto se na některé zákazníky nedostalo.
Velmi známé byly prodejny, kterým se říkalo Tuzex. Ale do těchto obchodů nechodil každý, navštěvovali ho zákazníci, kteří měli k dispozici bony nebo dolary. Pokud jste měli tuzexové poukázky, také jste tyto obchody mohli navštívit.
Obyčejní lidé však k tuzexovým poukázkám neměli přístup, proto si museli bony koupit na černém trhu u prodejců, kterým se říkalo veksláci. Kdo měl to štěstí a do Tuzexu se podíval, mohl si zde koupit oblečení, které nebylo v běžných obchodech k dispozici. Ne nadarmo se tak říkalo, že to jsou džíny z Tuzexu.
Stejně nedostatkové a pro mnohé luxusní bylo některé exotické ovoce, mezi které patří mandarinky, banány nebo pomeranče. Takové ovoce nebylo během roku vůbec k dispozici a do našich koutů se dostalo jen na Vánoce nebo během spartakiády. Ale pozor, nemohli jste si koupit ovoce v množství, ve kterém jste chtěli. K dispozici bylo pouze určité množství.