Lákalo vás někdy ochutnat jedlé zlato? Všem pokrmům dokáže propůjčit luxusní a velmi drahý vzhled. Co ale jeho chuť? První zmínky o konzumaci zlata pochází již ze starověké Číny nebo Egypta, kde věřili, že má tento cenný kov také léčivé a omlazující účinky. Dnes se již ví, jak na tom je tato „potravina“ doopravdy. Jak se vlastně jedlé zlato vyrábí, v čem se liší od klasického a má nějakou chuť či přínos pro zdraví, nebo je jen na ozdobu?
Jedná se o registrovanou potravinářskou přídatnou látku, která je schválená úřady v EU i USA jako emulgátor s označením E175. Je považován za bezpečný a netoxický, zejména v nepatrném množství, v jakém se obvykle podává a konzumuje.
Na rozdíl od klasického zlata je u toho jedlého klíčová prvotřídní čistota. Kromě určitého procenta čistého stříbra a mědi, které jsou pro lidský organismus taktéž neškodné, nesmí obsahovat žádné příměsi toxických kovů. Jedlé zlato mívá obvykle 23 až 24 karátů, minimální ryzost musí být alespoň 21,6 karátů.
Pokud jste už někdy s jedlým zlatem pracovali, pak určitě víte, jak křehký materiál to je. Většinou se nanáší pomocí jemných štětečků nebo pinzety a velmi snadno se trhá. Aby se mohlo používat v gastronomii, musí se totiž vytepat na extra tenký plát (v jednotkách mikronů, které jsou tisíckrát menší než milimetr).
Vedle plátků bývá jedlé zlato dostupné také ve formě jemného mletého prášku, drcených šupinek či vloček.
Snadno je k dostání na internetu a v cukrářských potřebách. Na samostatný plát o velikosti cca 8×8 cm si připravte kolem 200–300 Kč. Na balení drceného či mletého zlata o hmotnosti 1 gram kolem 3000–5000 Kč. Vždy záleží na jeho výrobci, původu a hlavně čistotě.
I přes jeho vysokou cenu si na něm nijak nepochutnáte. Jedlé zlato je ve všech svých podobách zcela bez chuti, vůně a zápachu. Nemá ani žádnou kovovou pachuť, stejně tak nepřidává jídlům žádné nutriční hodnoty. Po konzumaci je dokonce naše tělo neumí ani strávit či absorbovat, zlato tak naším trávicím traktem doslova pouze projde bez jediného vlivu na náš organismus.
Jeho použití je tedy výhradně dekorační a estetické. Také proto se jím mohou libovolně zdobit sladké i slané pokrmy bez rizika změny chuti.
Ve světě se do plátků zlata balí sushi, doutníky, makronky i plátky slaniny, které vás takto vylepšené vyjdou v přepočtu až na 1000 Kč za jeden tenký kus. Tím ovšem výčet nekončí. Kuchaři luxusních restaurací po celém světě sází na zlato jako na ingredienci, která sice nemá vůbec žádnou chuť, ale dokáže z movitých zákazníků vytáhnout stovky až tisíce dolarů i za poměrně „obyčejná“ jídla – ať už jde o bagely, burgery, steaky, těstoviny, dorty, cupcaky nebo třeba zmrzlinové poháry.
Kuchaři obvykle párují zlato s dalšími drahými surovinami, jako jsou lanýže, nejvýběrovější druhy kakaa, ze slaných pak také kaviár nebo foie gras. Kuchaři tak mimo jiné soutěží těmito pokrmy o zařazení na seznamy nejdražších jídel na světě.
Na trhu dokonce existuje zlatý zelený čaj. Za jeho výrobou stojí singapurský řetězec luxusních čajoven a značka řemeslného čaje TWG. Pod názvem Yellow Gold Tea Buds prodávají sáčky sypaného čaje, jehož lístky ručně sklízí pomocí zlatých nůžek a následně je obalují ve 24karátovém zlatě. Za 100 g takového čaje dáte kolem 3000 dolarů (přes 70 000 Kč). Nicméně zaplatíte spíše za zlatou barvu vody, protože chuť čaje není zlatem vůbec nijak ovlivněná.
Zdroje: FinancesOnline.com, izlato24.cz