Ministerstvo životního prostředí uvažuje o zpoplatnění výrobků, které obvykle končí v komunálním odpadu, nicméně výrobci nebo distributoři nepřispívají na jejich likvidaci v rámci kolektivního systému. Mezi takové patří například matrace, nábytek, barvy a laky, plastové hračky i noviny a letáky. Co to znamená pro zákazníky a budou se takové výrobky na trhu zdražovat?
Likvidace spousty výrobků nejrůznějších kategorií dnes představuje (nejen) pro obce velký a především značně nákladný problém. Také proto vznikly tzv. kolektivní systémy, v rámci nichž se dnes likvidují například elektroodpady, svítidla, pneumatiky, baterie a solární panely. Protože příplatky za takový odpad nesou výrobci a distributoři, automaticky si za likvidaci těchto výrobků připlácíme také při nákupu v ceně, která se o tyto náklady přirozeně zvedá.
A nyní ministerstvo životního prostředí plánuje do tohoto kolektivního systému zahrnout i další kategorie zboží, které nyní nazývá jako nezpoplatněné černé pasažéry. „Je spravedlivější zahrnout do separace a poplatků za likvidaci maximum výrobků, protože dnes se odpad likviduje za peníze obcí a občanů,“ vysvětlil pro magazín Econews.cz za ministerstvo David Surý. Ve výsledku tak taková „daň“ za odpad může zvýšit cenu výrobků na trhu, ale snížit poplatky za komunální odpad v jednotlivých obcích.
Jako první přijdou podle Surého na řadu letáky a reklamní tiskoviny. Pravidla zpoplatnění pro výrobce a distributory by měla být součástí novely zákona o obalech, která má vejít v platnost nejdříve od poloviny roku 2025 a jejíž součástí bude mimo jiné i očekávané zálohování PET lahví a plechovek.
V tomto případě (tedy reklamních letáků zdarma) finanční náklady za jejich likvidaci na spotřebitele nepřejdou, důsledkem bude spíše postupné ubývání tištěních reklamních materiálů ve schránkách a jejich přesun do online podoby.
Co se ostatních černých pasažérů týče, na seznamu je celá řada vytipovaných položek. Hlavní premisou by u nich všech měla podle Surého být stále myšlenka, že místo kolektivní nezodpovědnosti, v rámci které platíme za odpad všichni do rozpočtu obce, by si za něj platili jen ti, kdo ho vyprodukují (případně kupují).
Jako další se chce ministerstvo zaměřit například na textil, přičemž Česká republika v této otázce čeká na směrnici Evropské unie. Ta by měla doplnit podmínky nově navrhované české legislativy, která obcím od roku 2025 ukládá povinnost sbírat odděleně odpadní textil, ale zatím nijak neupravuje způsob finančního krytí na manipulace a svoz.
Obdobně by mohl kolektivní systém likvidace vyřešit problémový opad zahrnující nábytek. U toho se zkracuje doba používání a jen odpadních matrací se v Česku ročně vyprodukuje v průměru jeden milion. Na druhou stranu bude potřeba poplatky za likvidaci zacílit tak, aby například neznevýhodňovaly drobné živnostníky.
„Chceme do diskuse zahrnout úplně všechny, kdo uvádějí nábytek na trh, a to včetně výrobců komponent. Velké množství nábytku uvádějí na trh drobní řemeslníci, truhláři a bylo by nesmyslné, abychom zpoplatňovali přímo je, ale spíš ty, kteří uvádějí na trh dřevotřískové desky," vysvětlil v rozhovoru pro Econews Surý s tím, že v případě nábytku by mohl sběr probíhat přímo skrze síť velkých prodejen.
Stejným způsobem se plánuje zavést separaci a likvidační poplatky i na plastový balast končící obvykle ve žlutých kontejnerech: plastové hračky, zahradní pomůcky, plastová okna, (tvrdé) plastové komponenty různých zařízení nebo částí jiného výrobku apod. I ty se dnes hromadně likvidují za peníze obcí a jejich občanů.
Do budoucna by se takto měl řešit dokonce i gastroodpad, který končívá v hnědých bio popelnicích či ve směsném odpadu.
Zdroj: ekonews.cz, kupi.cz