Právě nejobyčejnější byliny bývají často těmi nejúčinnějšími léky na celou řadu neduhů. Zajisté znáte jitrocel, roste na loukách, pastvinách i podél cest. Možná, že vám nikdy nepřipadal tak zajímavý, abyste mu věnovali pozornost. Pro naše předky však šlo o cenný lék roustoucí blízko domovů, aby byl každému snadno k ruce a pomohl léčit řadu stavů, se kterými si někdy ani lékaři nevěděli rady. Zjistěte více o bylině, která se může stát i pro vás pomocníkem v momentech, kdy vám nebude do zpěvu.
Jitrocel je rod, který čítá téměř 300 druhů. Pro své léčivé účinky se sbírá jitrocel kopinatý, kterému se budeme věnovat.
I když mají i některé jiné druhy léčivé účinky, jitrocel kopinatý se sbírá proto, že obsahuje důležité látky v nejvyšších koncentracích. Díky své podobě se mu dříve lidově říkalo například myší ocas nebo beraní jazyk. Jedná se o vytrvalou bylinu, která dorůstá do výšky kolem 30 centimetrů.
Roste v trsech, které tvoří růžice listů, z nichž rostou stvoly. Jde o odolnou bylinu, která se dožívá až 12 let a rozmnožuje se jak pomocí semen, tak i vegetativně.
Vše důležité najdeme v listech, které jsou bohaté na slizové látky, kyselinu křemičitou, kyselinu citronovou, glykosid aukubinu a dále pak enzymy invertin a emulsin. Jsou zde také hojně zastoupené třísloviny, vitamín C, hořčiny, draselné soli, zinek, kumariny a fenylethanoidy. Největší využití má jitrocel v léčitelství, dělají se z něj především čajové směsi, sirupy a odvary.
Dnes už se vzácně používá i v kuchyni, čerstvé listy lze přidat do omáček, polévek nebo je obalit v těstíčku. Jejich nahořklá chuť ale nemusí lahodit každému. Je vítaný na pastvinách, když ho zvířata konzumují, jsou zdravější a jejich mléko má lepší vlastnosti. Radost dělá i včelařům, protože květy poskytují velké množství kvalitního pylu. Semena se s oblibou používají ke krmení chovného ptactva, protože průměrná rostlina vyprodukuje okolo 2 500 semínek.
Pro léčbu se sbírají listy z nekvetoucích rostlin, a to od června do srpna. Pro snadnější sběr použijte nůž, nůžky nebo srp. Jestliže budete sbírat rostliny, které už jsou vykvetlé, stvoly dejte pryč, abyste měli pouze listy. Při sběru se nesmí zapařit, protože by následně zhnědly a ztratily na účinnosti. Po sběru je usušte, a to nejlépe pomocí mírného umělého tepla. Následně je potřeba je skladovat v suchu, aby se k nim nedostala vlhkost.
Mnoho zahrádkářů jitrocel považuje za plevel, kterého je těžké se zbavit. Naši předci ale věděli, že jde o cennou bylinu. Používá se už od starověku na rány různého původu. Ať už šlo o řeznou ránu, bodnou ránu, puchýř, bodnutí hmyzem nebo i pokousání psem, přikládaly se na ně rozmačkané listy proti zanícení a snížení bolesti.
Používá se i na kožní obtíže, na různé vyrážky, žilní trombózu nebo i bércové vředy. Známý je pro svou schopnost léčit dýchací problémy, od silného kašle až po astma nebo tuberkulózu. Je považován i za skvělý prostředek pro pročištění těla.
Jitrocel opěvoval dokonce i Jan Neruda ve svém díle Balada horská: „Rány hojí otevřené na tom lidském těle jenom čarodějná jarní šťáva z jitrocele.“
Používejte při pálení v krku, rýmě, chrapotu, kašli, zahlenění, zánětu nosních dutin nebo průdušek, zápalu plic, astmatické bronchitidě a tuberkulóze.
Užívejte při chorobách dýchacích cest, při žaludečních a střevních katarech, průjmech, žaludečních křečích a při zánětech ledvin nebo močového měchýře. Pokud máte hemeroidy, přikládejte na ně vatu namočenou do nálevu.
Pokud máte drobná poranění, otoky nebo třeba bodnutí hmyzem, můžete aplikovat rozmačkané listy nebo šťávu z nich. V první světové válce se jitrocel dokonce používal jako první pomoc k ošetření střelných zranění.
Zdroje: Kniha Rostliny v domácí lékárně (Hoffmannová a Jebavý, 1991), Wikipedia.org, Bylinkyprovsechny.cz, Celostnimedicina.cz