Bylinky mají už stovky let své nezastupitelné místo nejen v lidovém léčitelství, ale také v kuchyni při přípravě jídla, jemuž dokážou dát svoji nezaměnitelnou chuť a vůni. V dnešní době se lidé stále více uchylují k přírodním bylinným prostředkům, čerstvým bylinám i přirozeným potravinám, aby si zachovali fyzické i psychické zdraví a svěžest. Které byliny by neměly chybět ve vaší kuchyni?
V tuzemsku se tradičně z bylinek používá nať petržele, pažitky či kopr. Postupně se však v našich kuchyních zabydlují i další druhy bylin, které je dnes už možné běžně koupit v supermarketech.
Přitom platí, že čerstvé byliny mají mnohem jemnější chuť než sušené – a proto je jich při přípravě jídla zapotřebí větší množství. Obecně je poměr 3:1, což znamená, že musíme použít třikrát více čerstvých bylin než těch sušených.
Jednotlivé bylinky mají různé příchutě a velmi dobře fungují ve spojení s určitými potravinami. Například bazalka tvoří nerozlučnou dvojici s rajčaty, šalvěj se hodí do nádivek a oregano se přidává do omáček italského typu. A taktéž platí, že co národ, to jiné chutě – například Italové je zbožňují, Španělům ale stačí česnek či cibule.
Kupte se slevou Bylinky v květináči.
Chcete-li mít své oblíbené bylinky neustále po ruce, můžete si je i sami zasadit. Stačí použít vhodný přírodní substrát a zakoupit semena v některém hobby marketu. Ideální je pro ně tzv. květináč petrželák. Na dno dejte vrstvu písku pro odtok přebytečné vody, aby nedocházelo k uhnívání. A nezapomeňte, že květináč musí mít ve svém dně odtokový otvor.
Takto lze pěstovat kadeřavou petržel, pažitku i bazalku, mátu, rozmarýn, koriandr, šalvěj nebo tymián. Květináče s bylinkami postavte na okenní parapet, kde díky přístupu světla lépe porostou. A máte-li k dispozici balkon, pěstujte je tam. Pravidelným stříháním se podpoří jejich růst.
Supermarkety dnes nabízejí pestrou nabídku bylinek určených k přímé spotřebě. Aby vám doma vydržely co nejdéle, je třeba dbát na jejich správné uskladnění. Nejvhodnějším místem je lednice, do níž je uložíte zabalené do vlhkého papírového ubrousku nebo utěrky a vložené do plastové sáčku. Takto mohou vydržet tři až čtyři dny čerstvé. Později pak začínají vadnout, a je třeba je proto urychleně spotřebovat.
Domovem této aromatické bylinky je Indie a Persie, zdomácněla ovšem i ve Středozemí či na našich parapetech. Oblíbená je díky své výrazné chuti. A protože se výborně hodí k rajčatům, velmi často ji najdeme v italských receptech.
Bazalka by se stejně jako petržel neměla dlouho vařit, protože by se tím zničily cenné látky – vitamíny C a A. Je také bohatým zdrojem železa, draslíku a vápníku a na organismus má zklidňující účinky – utišuje křeče i bolesti žaludku a léčí úzkosti či vyčerpání.
Čerstvá bazalka je mnohem aromatičtější než sušená. Můžete jí posypat pizzu, přidat do rajčatové omáčky na těstoviny nebo salátu s rajčaty či k restované zelenině. Výborná je v marinádě s česnekem a olivovým olejem. Bazalka je také součástí italského pesta.
Kupte se slevou Pažitková pomazánka Billa.
Svým vzhledem připomíná trávu a chutí zase cibuli. Pažitku přivezl Marco Polo z Číny a už ve středověku se věřilo, že má magické vlastnosti. Výborně napomáhá trávení těžkých jídel, může snižovat zadržování tekutin v těla, podporuje chuť a odstraňuje únavu.
Pažitku je nejlépe používat čerstvou. Sušením totiž ztrácí svoji typickou chuť i vůni. Přidávat ji lze do teplých i studených jídel, výborná je ale také v sýrových a tvarohových pomazánkách nebo v míchaných vejcích a omeletách. A dochutí i bílý jogurt, který pak můžete využít jako dresink na salát.
Kdo by neznal typicky českou koprovou omáčku? A přitom kopr pochází z jižní Evropy, z oblasti Středomoří, odkud se dostal dále na sever.
Kopr je jednou z bylin, u níž se používají k jídlu semena i nať. Směs semen a horké vody slazené cukrem nebo medem se podává malým dětem, které trpí kolikovými bolestmi. Tato rostlina je výborným zdrojem vápníku, železa, manganu i hořčíku. Dokáže také omezit růst bakterií, uvolňuje plynatost, je silným antioxidantem a chrání organismus před poškozením volnými radikály.
Čerstvý kopr okoření rybí pokrmy nebo brambory. Tradičně se používá při nakládání okurek, přidávat ho nicméně můžete i pod drůbeží maso, do salátů a dresinků.
Pochází ze Středomoří, ale běžně se pěstuje také ve střední a východní části Evropy. Jelikož má však rád teplo, je nutné ho pěstovat ve skleníku. Mimo jiné je součástí oblíbeného provensálského koření, které používáme při přípravě skopového, jehněčího a telecího masa, drůbeže i vařených ryb.
Jeho chuť je velmi aromatická, ostrá a jemně nahořklá, skoro jako eukalypt. Rozmarýn se využívá při přípravě zeleninových salátů, nádivek, sýrových pokrmů nebo těstovin. Je možné ho také přidat do bylinkového másla, jemuž dodá neotřelou chuť. A skvěle se hodí také k ginu s tonikem – servírujte ho ve sklenici jako míchátko a posuďte sami.
Přestože vypadá celkem obyčejně, je petržel přímo zásobárnou zdraví prospěšných látek – vápníku, železa, hořčíku i jódu. Pomáhá při ledvinových problémech, na bolestivou menstruaci, působí také protizánětlivě a chrání tělo před srdečními chorobami.
Její chuť nejvíce vynikne začerstva, ale můžete ji pochopitelně i sušit – odstraníte stonky a lístky položíte na čistý povrch, kde je necháte přirozeně uschnout na vzduchu. Je třeba dbát na to, aby na ně přitom nedopadalo přímé sluneční světlo. Sušenou petržel je nejlépe přechovávat v uzavřené sklenici.
Petržel dáváme do jídla až na samotný závěr přípravy. Neměla by se totiž dlouho vařit, aby se nezničily vitamíny A, B, K a C v ní obsažené. Lze ji přidávat do polévek či nádivek a hodí se i do bramborové kaše, k rybám nebo jehněčímu.