Proč tolik oblíbený mátový čaj není čajem?

Není čaj jako čaj

Ačkoli by se mohlo zdát, že černý, zelený, bílý, oolong, žlutý čaj, Pu Erh a různé čajové směsi nemají nic společného, opak je pravdou. Společný mají především svůj původ. Všechny jsou připraveny z téže rostliny – z lístků čajovníku čínského.

Liší se od sebe způsobem zpracování, a v případě ochucených čajů a čajových směsí přidáním nějaké další ingredience, která čaji dodá jiný rozměr.

Zcela jiný rozměr ale mají také odvary z kořenů, listů nebo květů jiných rostlin než čajovníku, které také označujeme jako čaje, i když to vlastně vůbec není přesné.

Tolik oblíbený rooibos, honeybush, lapacho, ale i ovocné a bylinné čaje tak vůbec čaji v tom pravém slova smyslu nejsou. Obvykle ani neobsahují tein, což bývá často i jedním z důvodů pro jejich konzumaci. Většinu z nich pak mohou pít i děti. Je dobré dávat si pozor u odvarů z bylinek, ty mohou být někdy dost zrádné.

Jedna rostlina, několik chutí

Každý, kdo pije čaj, má svého favorita. Někdo dává přednost jemnějším chutím bílých a žlutých čajů, jiný naopak nedá dopustit na svíravost čaje černého. K pití čaje se také váže mnoho různých rituálů, jako je anglický čaj o páté nebo japonský obřad Sadó, během kterého se popíjí čaj zelený.

Aby byl čaj kvalitní, je zcela zásadní dbát na kvalitu sbíraných čajových lístků a na šetrnost a pečlivost sběru samotného. V době, kdy se mladé čajové lístky začínají rozvíjet, nastává ten pravý okamžik pro jejich sběr. Nejvíce účinných látek se nachází na vrcholových částech rostliny – tedy v bíle ochmýřených pupenech a dvou až třech nejmladších lístečcích.

Čajové plantáže na Srí Lance, ale i v Indii, Číně nebo Japonsku jsou velkým lákadlem pro turisty. Nádherné scenérie neustále zelených ploch jsou téměř zárukou nádherných fotografií. A právě tam, na čajových plantážích, které většinou mívají obrovskou rozlohu, se obvykle čtyřikrát až pětkrát ročně sklízejí čajové lístky.

Uprostřed každé plantáže bývá továrna na zpracování čaje, protože čas, který uběhne od utržení lístku po jeho zpracování, hraje zcela zásadní roli pro kvalitu a chuť čaje. Hned po utržení lístku začne probíhat oxidace, při které se odehrávají nejrůznější chemické procesy, jež ovlivňují chuť i vzhled čaje. Každé zdržení tak znamená zhoršení kvality. Právě ve zpracovnách se pak v závislosti na zvoleném postupu a stupni fermentace „rodí“ různé druhy čaje.

Dle stupně fermentace můžeme čaje rozdělit na:

• Nefermentovaný – Čaj zelený bývá často označován jako čaj pravý. Má žlutou až zelenou barvu a nahořklou chuť. Je také bohatý na antioxidanty a jeho tradičním domovem je Čína a Japonsko.
• Lehce fermentovaný – Čaj bílý je čajovou raritou a v čisté podobě je velmi ceněný. Je charakteristický pro Čínu. Na začátku jara se sklízí mladé čajové pupeny s bílým chmýřím, a to jen po velmi omezenou dobu. Má světlou barvu a nasládlou chuť.
• Lehce dodatečně fermentovaný – Čaj žlutý je čínskou specialitou. Nálev je žlutý až zlatý, a díky speciální fermentaci pod lněným plátnem má specifickou chuť a medově nasládlou vůni.

• Částečně fermentovaný – Čaj polozelený neboli oolong je přechodem mezi čajem zeleným a černým. Jeho chuť může být velmi rozmanitá, od sladké a ovocné přes hutnou s dřevitými a zemitými tóny až po osvěžující s květinovým aroma.
• Dokonale fermentovaný – Čaj černý tvoří zhruba 80 % veškerého čaje prodaného v západním světě. Své typické aroma si udrží po dobu několika let. Nálev mívá červenou barvu.
• Dvakrát fermentovaný – Pu Erh je druh velmi tmavého čínského čaje, který pochází z provincie Jün-nan. Má zemitou, nasládlou chuť a velmi tmavou, skutečně až černou barvu. Na rozdíl od čaje černého má ale velmi nízkou hladinu kofeinu.