Milujete hořčici? Plnotučná je česká jednička, existují ale i mnohem zajímavější druhy

Čím více tmavá a drcená, tím pálivější

Hořčici jako dochucovadlo i přísadu k vaření najdeme v nejrůznějších kuchyních světa. Kromě naší české a okolní slovenské, polské, rakouské, německé či francouzské, se hojně využívá také v kuchyni indické a všeobecně asijské i africké.

Vyrábí se ze semen rostliny hořčice bílé, které existují tři druhy. Nejpálivější bývají hořčice obsahující hnědá a černá semena, bílá jsou chuťově jemnější a méně ostrá. Záleží také na způsobu zpracování. Štiplavé silice se v semenech uvolňují až drcením, hořčice s rozemletými zrny jsou proto vždy pálivější než ty celozrnné.

Během jídla chutná, po něm pomáhá

Skvělou volbou je tato omáčka mnoha chutí a podob také s ohledem na její zdraví prospěšné vlastnosti. Hořčičná semena jsou plná vitamínu B, A, C, E a K a minerálů (vápník, železo, měď, selen, zinek a niacin). Pomáhají snižovat hladinu cholesterolu v krvi a jsou velmi prospěšná pro trávení – ulehčují žaludku, střevům i žlučníku. Není proto divu, že je hořčice tak oblíbená k tučným a grilovaným pokrmům.

Plnotučná

Naše česká jednička. Vyrábí se z najemno pomletých bílých semen a rozhodně nezklame ani svou mírou pálivosti. Hořčičná semena se nakládají do vody, ve které se v nich pomocí enzymů začne tvořit ostrá silice. A protože má silice tendenci časem ztrácet svou chuť a sílu, hořčici byste měli vždy uchovávat v ledničce, aby vám vydržela co nejdéle čerstvá a dobrá.

Plnotučná hořčice má přirozeně šedožlutou barvu, pokud se přibarvuje (např. kurkumou), potom je více žlutohnědá. Díky své hladké konzistenci je ideální také na vaření. Vynikne v omáčkách, dresincích a domácích majonézách.

Anglická a americká žlutá

Za svou sytě žlutou barvu vděčí kurkumě, která je nedílnou součástí její receptury. Anglická se také zahušťuje moukou, a proto je hutnější než například výše zmíněná plnotučná. Vyrábí se z ostřejších druhů světlých semen a dochucuje se vinným octem. Pro zajímavější chuť se do ní někdy přidává také chilli, med, pečená paprika nebo ocet balzamico. Americká hořčice je té anglické barvou, chutí i konzistencí velmi podobná. Poprvé ji na trh uvedl George J. French v roce 1904 a od té doby je značka French's symbolem pravé americké hořčice.

Žlutá hořčice nesmí v Americe a Anglii chybět na žádném hot dogu, burgeru nebo sendviči. Je samozřejmě výborná i k uzeninám, k masu nebo do teplých i studených omáček.

Hrubozrnná

Jak její název napovídá, obsahuje celá hořčičná semínka všech barev. Protože ale nejsou drcená a smíchaná s vodou, neuvolňují tolik silice a hrubozrnná hořčice patří spíše k těm mírně pálivým. V jídlech krásně křupe a díky přídavku vinného octa jim dodává zajímavou nakyslou chuť. Je výborná do marinád na maso, studených omáček, salátových zálivek a dresinků, k sýrům i uzeninám a typicky se přidává také do vídeňského bramborového salátu.

Dijonská

Je výrazně pikantní, má specifickou chuť a na trhu ji najdete v několika podobách. Může být hladká, celozrnná i částečně rozemletá. V každém případě její základ tvoří hořčičná semena zbavená oleje, především ta hnědá (dříve se používala spíše černá), která jsou chuťově silnější a také ostřejší. Semena se podle původní receptury, která vznikla v 18. století ve francouzském městě Dijon, míchají s vinným octem nebo samotným vínem a unikátně také se šťávou z nezralých hroznů. Výsledkem je oblíbená lahůdka studené i teplé kuchyně, která každému jídlu propůjčí tu správně ostrou jiskru.

• Mezi další francouzský typ hořčice, která používá pikantnější černá semena, patří i ta s názvem Bordeaux, která pochází ze stejnojmenné vinařské oblasti na jihozápadě Francie.
• Bývá o něco tmavší než dijonská a v jejím složení najdete ocet, cukr, koření a bylinky, typicky především estragon. Chuťově je skvělým společníkem každého pečeného masa i uzeniny.

Kremžská

Podobně jako některé francouzské, i kremžská hořčice obsahuje pálivější, nahrubo mletá černá semena. Oproti ostatním druhům je také charakteristická svou výraznější sladkostí. Pro představu, měla by obsahovat alespoň 16 % cukru, v plnotučné hořčici ho bývá i třikrát méně, kolem 5 %.

Pokud byste si chtěli vychutnat autentickou chuť tohoto druhu hořčice tak, jak byla v rakouském městě Kremže stvořena, pak hledejte tu, která má ve složení víno. Některé výrobky, včetně mnoha českých, ho totiž nahrazují levnějším (a chuťově ne tolik zajímavým) octem.

Bavorská

Po Rakousku je načase přesunout se ještě do sousedního Německa. Zde se k tradičním klobásám podává především hořčice bavorská. Německé hořčice mívají typicky výraznější kořeněnou i sladkou chuť, protože podobně jako v kremžské, je i v jejich složení poměrně velké množství cukru. Často se kromě octa navíc dochucují křenem, cibulí nebo jalovcem, který bavorské hořčici dodává zajímavý hořkosladký nádech.

• Tip: Spousta lidí potírá před přípravou plátky vepřového či hovězího masa hořčičnou marinádou a poté je griluje, peče nebo dusí ve šťávě. Pokud nestojíte o sladší nádech výsledného pokrmu, potom se vyvarujte hořčici kremžské či bavorské a dejte raději přednost plnotučné, žluté a dijonské.

Speciální hořčice

Na závěr pro vás máme ještě několik tipů na méně tradiční druhy hořčic, které se dají v kamenných obchodech i na internetu sehnat. Pokud milujete vše pálivé, pak doporučujeme vyzkoušet chilli hořčici (prodávají se nejrůznější, od mírně pálivých až po ty, které obsahují nejpálivější papričky světa). Pro příznivce sladko-slaných chutí je zase jako stvořená hořčice medová či ovocná, která se hodí například ke zvěřině.

Ještě o kapku ostřejší jsou potom ty s přidaným alkoholem (typicky s brandy, whisky nebo koňakem), které jsou oblíbené především u amerického typu hořčice. V neposlední řadě se dají koupit také hořčice s kečupem, se zeleným pepřem i různým dalším kořením.

Zdroje: Healthline, WebMD, Kupi