Vánoce za socíku. Podpultové pomeranče, obchody plné zboží a pod stromečkem Merkur

Ježíšek za komunismu

Komunisté a církev nikdy nešli dohromady. Idea Ježíška, chudého pastýře narozeného ve chlévě, nesplňovala budovatelskou představu tehdejšího režimu, a proto byl na jeho úkor prosazován ruský děda Mráz.

Ten dle legendy absolvoval strastiplnou cestu, zastavil se u Stalina a pozdravil lid v Uljanovsku, rodišti Lenina, než dorazil do ČSSR, kde dětem nadělil dárky.

Čechoslováci si Ježíška vzít nenechali, a tak u nás naděluje dodnes. Komunisté také rušili půlnoční mše, lidé se však potají scházeli jinde.

Málo pomerančů i stromečků

Alfou a omegou Vánoc jsou již od nepaměti štědře prostřený stůl a dárky, které udělají radost celé rodině. Ačkoli jsou Vánoce především o trávení času s nejbližšími, všudypřítomnému konzumu podpořenému dobrým marketingem lze dnes jen těžko uniknout. Za socialismu však nebylo snadné některé zboží vůbec sehnat. Nedostatek zažívalo exotické ovoce –⁠ pomeranče, banány a mandarinky byly proto spíše podpultovou záležitostí.

Málo bylo také vánočních stromečků, k dispozici byly pouze chudé borovice, a pokud jste chtěli hezčí, museli jste do fronty, kde na vás ani tak nemusela zbýt. Stromky se zdobily tradičními skleněnými ozdobami a čokoládovými kolekcemi.

Naopak kaprů, brambor na tradiční salát či piva bylo dost, takže se štědrovečerní tabule prohýbala pod téměř stejnými specialitami jako dnes. Později zabodoval Tuzex, kde se dalo za bony koupit exkluzivní zboží.

Pekly se sádlovky, ischelské dortíčky a podvodnice

Cukroví patří k Vánocům, co svět světem stojí. Většina českých rodin peče v průměru osm až 10 druhů, před padesáti lety jich ale často byl i dvojnásobek. Mezi nejtradičnější druhy patřily vanilkové rohlíčky, pracny, ořechy, linecké, sádlovky plněné marmeládou, ischelské dortíčky máčené v čokoládě či podvodnice, na nichž je speciální především kynutí, které probíhá pod vodou.

Dárky z ČSSR a Sovětského svazu

Dárků tehdy nebylo tolik, děti byly zvyklé najít pod stromečkem jen jeden dva balíčky. Většina z nich pak byla vyrobena v Československu nebo SSSR. Velké oblibě se těšila céčka (původně součástky na věšení záclon), která sbírali děti i dospělí. Tehdejším hitem byly také digitální hry z Ruska – Tajemný oceán, Veselý kuchař nebo Jen počkej, zajíci. Některé z nich jsou ještě k sehnání v bazarech.

Pamětníci si určitě vzpomenou na hlasité „ratatata“, které se ozývalo po celém sídlišti z dětského modelu samopalu. Tuto hračku měl v tehdejší ČSSR snad každý druhý kluk. Nezapomenutelným hitem byla také stavebnice Merkur, která se vyrábí již od roku 1925 a k dostání je dodnes.

Tři oříšky pro Popelku a televizní silvestr

Svátky se nesly ve znamení pohádek a filmových komedií už před padesáti lety a většinu z nich vysílají televize dodnes. Lidé své oblíbené kusy sledovali na televizorech značky Orava, které se stávaly nedostatkovým zbožím, proto je na trhu doplňovaly barevné televizory z Číny nebo černobílé televize.

Oblíbenými pohádkami byly Tři oříšky pro Popelku z roku 1973, Princ a Večernice z roku 1978 nebo Malá mořská víla z roku 1976. Dospělí diváci se těšili na vysílání komedií Homolka a Tobolka z roku 1972, Marečku, podejte mi pero! z roku 1976 či Adéla ještě nevečeřela z roku 1978. Pamětníci si jistě vybaví i televizní silvestry s Vladimírem Menšíkem nebo vánoční koncerty Karla Gotta.

Uhelné prázdniny

Zvláštností tehdejších Vánoc byly tzv. uhelné prázdniny, které se vyhlašovaly, když silné mrazy poničily koleje a nebylo možné dovézt uhlí. První byly vyhlášeny roku 1979, poté až v roce 1987. Díky uhelným prázdninám si tak děti mohly užívat volna, sáňkovat a bavit se s kamarády, dospělí pak vyráželi lyžovat na lyžích Fischer či Atomic.

Zdroj: idnes.cz, styl.instory.cz, studenta.cz, lifee.cz