Televizní stěna, rohová lavice a umakartové jádro. Jak se bydlelo za socialismu?

Televizní stěna a ikonická rohová lavice

Interiér socialistických domovů byl kvůli omezené nabídce všude velmi podobný. Dominantou obývacího pokoje byla tzv. televizní stěna, která většinou zabírala celou jednu stěnu a obsahovala kromě televize Tesla také porcelánové figurky či gramofon.

Kuchyni vévodily slonovinová nebo oranžová linka, dřevěný stůl s plastovým ubrusem a ikonická rohová lavice s typickým červeným potahem. Děti spaly na palandách a v ložnicích rodičů byly umístěny vestavěné šatní skříně. Místnosti byly většinou menší a zdi byly polepené tapetami s výraznými vzory.

Asta do každé domácnosti

Kuchyň Asta byla za socialismu pokládána za nejkrásnější model vyrobený v tehdejším Československu. K dispozici byla hned v několika barvách: oranžové, modré, zelené, žluté, červené a klasické bílé. Vyráběl ji národní podnik Jitona Soběslav, který v letech 1951–1989 patřil k československé nábytkářské špičce.

Sortiment Jitony, jejíž popularita stoupla především v 60. a 70. letech, čítal nejen kuchyně Asta či Nina, ale též obývací pokoje řady U-300, Opál a Rubín, ložnice Karla a Tara a dětské pokoje. Tyto výrobky se tak staly ikonami socialistického bydlení. Kromě sporáku značky Mora byly v socialistické kuchyni k nalezení též chladnička, pravděpodobně z Elektrosvitu Nové Zámky, mixér Elektro Praga Hlinsko, remoska na pečení a sifonová lahev na výrobu sodovky.

Malé koupelny bez vany a pračky

Pokud jste bydleli v panelovém domě, vaše koupelna byla s největší pravděpodobností malinká, místo obkladů v ní byly umakartové stěny a vybavena byla jen umyvadlem – a pokud jste měli štěstí, pak i plechovou vanou. Ve starších bytech koupelny nebyly vůbec a za hygienou bylo třeba vyrážet do městských lázní, případně si doma ohřát vodu. Nadstandardem, který neměl doma každý, byla též pračka. Proto v domech existovaly společné prádelny a sušárny.

Bílá stěna = nevyužitá příležitost

Na přelomu 60. a 70. let byly velkým hitem nejrůznější tapety. Obliba tapetování stoupala navzdory faktu, že u nás zpočátku nebylo dostupné kvalitní lepidlo, a tapetování tak bylo pořádnou výzvou. Stěny bytů zářily různými vzory na papíře až do 90. let, kdy je vystřídaly barevné nátěry. Na podlahách paneláků jste pak mohli najít tzv. jekor, netkanou textilii z Ivančic, nebo kovral, jakýsi syntetický koberec vyrobený v libereckém Bytexu. Když se takový materiál něčím znečistil, výrobce sám doporučoval danou skvrnu vystřihnout a zalepit novým kusem materiálu.

Retro se vrací

Tak, jako se opakují módní styly oblékání, vrací se také trendy interiérového designu. Příklon k barevnosti, oblým liniím a osobitému stylu není ničím jiným než návratem do 50.–70. let minulého století. Interiér zařízený v retro stylu je barevný, veselý a kombinuje materiály i vzory.

Retro styl vypadá nejlépe, pokud jej zkombinujete se severským nebo minimalistickým stylem dnešních dní. Stačí jen pořídit „ušák“, kus nábytku ve výrazné barvě nebo sehnat na bazaru nějaký originální kousek. Retro interiér pak doladíte ufo lampami, třásněmi místo dveří či lustrem s visícími prvky. Originální kousky inspirované 70. léty najdeme i v dnešních obchodních domech.

PVC a umakart? Děkujeme, nechceme!

Přestože se dnes retro do odvětví interiérového designu vrací, jsou věci, které bychom opravdu vrátit nechtěli. Jednou z nich je například umakart, umělý karton, který byl především v 50. letech hojně využívaný v panelových domech v tzv. bytových jádrech, kde byla koupelna a WC.

Umakart byl izolační hmota vyráběná v Československu po roce 1943, z níž pardubická Synthesia produkovala nejen obložení stěn, ale třeba i pracovní stoly a kuchyňské linky. Na podlahách kuchyní pak bylo položeno nepříliš vábně vypadající PVC.

Zdroj: idnes.cz, living.iprima.cz, czechdesign.cz, svet-bydleni.cz