Žijeme v době, kdy se mnoho tradičních oborů vytrácí. Když jste se před 20 lety zeptali dětí, čím by jednou chtěly být, slyšet jste mohli různé odpovědi, od kosmonautů až po policisty, cukráře nebo zmrzlináře. Zajisté by to bylo i mnoho řezníků, jelikož kdekoho dokáže omámit příjemná vůně uzenin. Dnes je takových dětí jako šafránu. Z řezníků je ohrožený druh a situaci na trhu zachraňují ti ze zahraničí.
Na trhu chybí tisíce řezníků a dalších lidí, kteří jsou zapotřebí v masném průmyslu. Podle Českého svazu zpracovatelů masa chybí aktuálně 5 000 řezníků. Že by bylo najednou tolik vegetariánů? Kdepak, poptávka po mase naopak stále roste, klesá jen zájem po řeznických oborech.
Řeznických učilišť je v České republice stále dost, ale je málo studentů, kteří by měli o tento obor zájem. Mnoho současných studentů navíc studium často ani nedokončí a přeruší ho už v prvním ročníku. Že by se v tomto oboru točilo málo peněz? Tím to není, naopak, finančně si řezníci přilepšili a mnoho společností jim nabízí i náborové příspěvky a různé další benefity. Pokud se rozhodujete, čím jednou budete, jako řezníci mít nouzi určitě nebudete.
Ředitel Střední školy hospodářské a lesnické ve Frýdlantu Miroslav Kudrna prozradil, jak vypadá motivace studentů v tomto oboru na jejich škole: „Za vysvědčení dostáváte tisíc korun v prvním ročníku, dva tisíce v druhém a tři tisíce ve třetím ročníku. Když se podívám do roku 1996, 1997, tak jsme otevírali až dvě třídy řezníků. Teď je ta situace jiná, máme celkem 14 žáků.“
Otázkou zůstává, jestli i těchto pár absolventů zůstane po ukončení studia v Česku, nebo odejdou za vidinou vyšší mzdy do zahraničí. U nás si řezník vydělá v průměru 25 000 Kč za měsíc, zatímco v Německu si přijde minimálně na dvojnásobek.
Kupte se slevou Vepřová krkovice bez kosti.
Studenti většinou touží po prestižní práci, která nebude náročná, příliš se u ní neušpiní a zajistí jim pohádkové jmění. Většina jich preferuje studium s maturitou a hrnou se do maturitních oborů – často i přesto, že pro ně nemají odpovídající předpoklady.
Mladí lidé mají stále větší nároky, tradiční obory už nepovažují za dostatečně perspektivní a mnohdy takovou prací i pohrdají. Obdobný vývoj lze vidět v dalších zemích – chybí pracovní síla v tradičních oborech a aby mohl trh fungovat, je třeba ji dovážet ze zahraničí.
Smutným faktem je, že někteří čeští řezníci odcházejí do zahraničí za lepšími podmínkami, kterým tuzemské firmy nemohou konkurovat. V České republice chybějící stavy doplňují pracovníci z cizích zemí, pro které podmínky v tuzemsku naopak ještě atraktivní jsou. Tradičně získáváme řezníky především z Ukrajiny a Mongolska.
V minulosti u nás mnoho lidí z Mongolska nebylo, dnes je však tato asijská země zdrojem mnoha pracovníků, a to nejen v masném průmyslu. A jelikož nikdo nepředpokládá, že by se měl zájem o řeznické obory v tuzemsku zvýšit, pravděpodobně bude Česká republika stále více závislá na řeznících ze zahraničí.