Jak se nejlépe hubne? No přeci zdravou stravou a vhodným pohybem. Teorii má většina lidí, kteří se snaží o redukci hmotnosti, zvládnutou na jedničku. Jenomže často se snahy o zhubnutí zvrhnou v taktiku „když nebudu jíst, tak zhubnu nejrychleji“. A to je první krok k podvýživě...
Když se řekne, že je někdo podvyživený, automaticky si představíme člověka, který je na kost hubený. V západním světě si nejčastěji vybavíme takovou osobu, která trpí poruchami příjmu potravy, zatímco v méně rozvinutých částech světa člověka, který umírá na podvýživou v důsledku nedostatku jídla. Jenže to je chyba.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) má 1,9 miliardy dospělých lidí nadváhu nebo obezitu, zatímco 462 milionů lidí trpí podváhou. Zajímavá je skutečnost, že podvýživa se nerovná vždycky nízké váze. Mnohdy je tomu právě naopak. Vysoká váha se v poslední době rovná vysoké míře podvýživy.
Pokud tedy mluvíme o podvýživě u lidí s nadváhou nebo obezitou, myslí se tím nedostatek mikroživin (vitamíny, minerály a stopové prvky), nikoli makroživin (bílkoviny, sacharidy a tuky).
Za podvýživu u lidí s vyšší váhou může mnohdy to, že se snaží zhubnout, a proto málo jedí – tedy hladoví, nebo jedí nekvalitní stravu, ve které je nedostatek mikroživin a často také nadbytek některých makroživin – zpravidla sacharidů a tuků.
Nejíst nebo jíst jen minimálně se zdá být při hubnutí víc než logické. Jenomže hladovění a hubnutí nejdou k sobě.
V prvních týdnech tvrdé diety se vám určitě podaří zhubnout, možná dokonce hodně kilogramů, jenomže v této fázi už organismus začíná šlapat na brzdu, protože má strach, že nebude mít k dispozici dostatek jídla, zpomalí spalování a začne si šetřit své zdroje. Najednou si všimnete, že hubnutí jde už ztěžka nebo vůbec, a to i přestože jíte méně.
Tělo si pak bude energii ukládat do zásob, protože se bude bát o to, že se mu živiny nebudou dostávat. Bazální metabolismus se tedy zpomaluje a jakmile začnete zase normálně jíst, hladovka se vám vymstí v podobě jojo efektu, protože si tělo začne ukládat vše, co bude nyní dostávat.
Kromě toho, že se vám v hubnutí nebude dařit, je možné zhoršení imunitního systému, tělo bude zadržovat vodu mimo buňky a budete si připadat oteklí a hrozí také chudokrevnost.
Při redukci hmotnosti je samozřejmě důležité jíst méně, ale rozhodně to neznamená, že bychom měli příjem kalorií omezovat až moc drasticky. Abychom hubli, platí jedno základní pravidlo – energetický příjem musí být nižší než energetický výdej.
Pokud se dáte na hubnutí, dbejte na to, abyste jedli převážně zdravé potraviny a v jídle měli vyvážený poměr bílkovin, sacharidů a tuků. Tím, že makroživiny udržíte v rovnováze, budete se cítit déle zasyceni a neobjeví se chutě na „zakázané“ potraviny.
A pokud budete navíc jíst potraviny o vyšším objemu, ovšem s nízkým kalorickým profilem, ideálně zeleninu, budete mít pocit, že jíte opravu hodně a pořád, ale ve skutečnosti přijímáte méně kalorií, než jste byli do té doby zvyklí.
Pro efektivní hubnutí je důležité zařadit také pohyb. Nemusíte hned začít běhat, stačí svižnější chůze. Hubnutí vám tak půjde nejen snáze, ale budete mít i lepší náladu a venku načerpáte tolik potřebný vitamín D.
Mikroživiny můžete buď přijímat přirozeně ze zdravé stravy, nebo v podobě doplňků stravy. Nejlepší je samozřejmě příjem vitamínů a minerálů z přirozených zdrojů, jenomže jejich obsah v potravinách bohužel klesá vlivem příliš intenzivního zemědělství, kdy jsou plodiny ochuzeny o vitamíny a minerály, kterými dříve disponovaly.
Dalším důvodem, proč bychom měli užívat doplňky stravy, je fakt, že s přibývajícím věkem se schopnost těla vstřebávat živiny snižuje. Vstřebatelnost živin navíc často také narušují léky, které starší lidé užívají na nemoci, jimiž v pozdějším věku trpí.