Jaké pocity ve vás vyvolávají usměvaví sádroví trpaslíci s rýčem přes rameno a konvičkou připravenou na zalévání záhonů? Že jsou krásní a roztomilí, a proto je máte před domem na zahrádce? Nebo jsou pro vás laciným kýčem a váš názor nedokáže změnit vůbec nic? Uvidíme…
Ve světě existuje spousta nadšených sběratelů sádrových trpaslíků a my Češi rozhodně patříme mezi ně. Máme k nim možná trochu silnější pouto, protože asi jen málokteré dítě po zhlédnutí filmu Ať žijí duchové! nechtělo vlastnit alespoň jednu takovou sádrovou bytůstku, která by jednoho dne možná mohla ožít. To by byl ten nejfajnovější kamarád, který by dokázal postavit klidně hrad.
Kupte se slevou Zahradní konev.
V České republice máme dokonce svého „trpaslíkologa“ – je jím ředitel Muzea města Ústí nad Labem Václav Houfek, který se historii trpaslíků věnuje už víc jak patnáct let a tvrdí, že trpaslíci byli na Zemi dříve než sami lidé. Ostatně trpaslíky v knihách ze 16. století popisují nejen psané zmínky, ale vyobrazují je také dobové ilustrace.
Václav Houfek říká, že důkazem existence trpaslíků u nás jsou knihy z Krušnohoří, kde se s nimi setkávali horníci v dolech. Trpaslíci horníky ochraňovali a varovali je před nebezpečím, avšak pokud je lidští horníci naštvali například tím, že si pískali nebo zpívali, což trpaslíci neměli rádi, mohli na ně seslat smrt například zasypáním. Není tedy divu, že klasický trpaslík tak, jak jej známe dnes, má podobu horníka.
Za pramatku všech zahradních trpaslíků je některými nadšenci považována soška Věstonické venuše, o níž někteří říkají, že byla první soškou trpaslice. Ale na tom, jestli je to skutečně tak, nebo si milovníci trpaslíků historii tak trochu upravili, nejspíš úplně nezáleží.
Vysvětlení najdeme v historických pramenech. V Kosmově kronice české se totiž píše, že když přišel praotec Čech do země zaslíbené, lidé si na tomto území začali stavět obydlí, před která usazovali dřevěné dědky, kteří jim měli chránit jejich příbytky.
Dědci nebo trpaslíci se tak stali obdobou chrličů. Nebyli to ale jenom naši předkové, kdo si nechával svá obydlí takto chránit od všeho zlého – tato tradice je součástí světové kultury. Dnes už však lidé nevěří na pověry, a tak se sádroví trpaslíci stali spíše dekorací do zahrádek.
Dalším důvodem, proč měli a mají lidé sádrové trpaslíky v zahrádkách tak rádi, je touha z minulosti přiblížit se aristokratům. Pokud jste totiž někdy byli na zámku v Novém Městě nad Metují, určitě vaší pozornosti neunikly sochy barokních trpaslíků, kteří zdobí tamější zámeckou zahradu. Ty jsou dílem slavného sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Jedná se však o kopie původních děl, která jsou dnes už uschována v zámeckém depozitáři.
Protože si ale obyčejní lidé, byť byli movitější a z lepších poměrů, nemohli dovolit zaplatit umělce typu Matyáše Bernarda Brauna, zrodil se trpasličí fenomén.
Němci z durynské Gräfenrody by s námi určitě nesouhlasili a o prvenství se přeli, nicméně sádroví trpaslíci tak, jak je známe dnes, se vší pravděpodobností pochází právě z Česka.
V roce 1841 byla založena v Ústí nad Labem keramická továrna, kde se s výrobou trpaslíků začalo nejspíš hned okolo 50. let 19. století. Ovšem první doložené důkazy, že se tam trpaslíci skutečně vyráběli, pochází až ze 70. let 19. století, a právě Němci mají doloženou výrobu o něco dřív.
Německá keramička ale vznikla až právě v 70. letech 19. století, zatímco ta naše o třicet let dříve a ve výrobě trpaslíků měla už svou tradici. Každopádně, jak mnozí Češi, tak i Němci v této oblasti pracovali jako horníci, a proto trpaslíky tolik milují.
Tak to vidíte. Trpaslíci mají svoji historii, a dokonce i svůj mezinárodní den, který připadá na 21. června.
Možná tento článek váš názor na sousedovi sádrové trpaslíky nezmění, ale nepopíratelnou skutečností zůstává fakt, že tito malí, usměvaví mužíčci jsou součástí naší historie a ať chcete, nebo ne, tak také kultury a pro některé lidi uměním – a navíc české výrobky proslavili i v zahraničí.