Ať už jste příznivcem různých detoxikačních postů nebo razíte názor, že pokud člověk jí zdravá jídla, tělo se detoxikuje samo, rozhodně stojí za to se seznámit s křemelinou. Ale ne všechno je tak zalité sluncem, jak by se mohlo ze začátku zdát. Dávejte si pozor, jakou křemelinu kupujete.
Když si mezi prsty rozmělníte potravinářskou křemelinu, vůbec by vás nenapadlo, že jde o zkamenělé, jednobuněčné vodní řasy, kterým se říká rozsivky nebo také diatomy s dvojdílnou křemičitou schránkou.
Rozsivky jsou totiž viditelné jen mikroskopem a po vytěžení se drtí právě na jemňoučký prášek, který se podobá křídě. Tyto zkamenělé organismy pochází z geologického období jury, jejíž začátek se datuje do doby před 200 miliony lety.
Křemelina se v průmyslu využívá už několik desítek let a zřejmě úplně poprvé byla použita při výrobě dynamitu. Dnes je častou součástí výroby filtrů, abraziv, zvukových a tepelných izolátorů, lehčených tvárnic a v zemědělství k hubení škůdců.
V neposlední řadě se křemelina využívá k lidské a zvířecí spotřebě. Za posledních pár let se stala doslova detoxikačním hitem, který má čistit střeva od parazitů, bakterií, zlepšovat zdraví vlasů a kůže, dokonce některým uživatelům pomohla od atopického ekzému. Použít ji můžete také jako jemný peeling. Důležité ale je dávat si pozor na to, jakou křemelinu kupujete.
Existuje spousta křemelin, které se jedna od druhé liší nejen nalezištěm, ale také barvou. Křemelina bývá křídově bílá, ovšem klidně může mít krémový, šedivý nebo nazelenalý nádech. Avšak jen malé procento křemelin je vhodné pro lidskou konzumaci.
Je proto důležité kupovat křemelinu jen od důvěryhodného prodejce – i když ani to, ani kladné recenze vám nezaručí, že skutečně kupujete zdraví nezávadnou křemelinu. Koncem března tohoto roku totiž Státní zemědělská a potravinářská inspekce nechala provést laboratorní analýzu několika šarží křemeliny původem z USA, kterou prodával český internetový obchod. Odhalila překročení maximálního množství olova a hliníku, dané šarže křemelin byly označeny za zdraví škodlivé a byly staženy z trhu.
Aby mohla být křemelina určena pro lidskou konzumaci, musí být označena jako food grade. U takové se totiž mimo jiné sleduje obsah arsenu, olova, hliníku, nekřemičitých látek apod. Potravinářská křemelina obsahuje okolo 0,5–2 % krystalického oxidu křemičitého.
Existuje také typ filter grade, která se využívá v průmyslu a obsahuje víc než 60 % krystalického oxidu křemičitého. Tento typ křemeliny je toxický. Právě proto je krystalický oxid křemičitý označován za zabijáka číslo jedna u pracovníků ve stavebnictví, kteří vdechují prach s obsahem této látky, která se usazuje hluboko v plicích.
Ovšem vzhledem k tomu, že food grade křemelina obsahuje jen minimální množství tohoto dýchatelného prachu a nekonzumuje se vdechováním, z tohoto pohledu zdraví škodlivá rozhodně není.
Komerčně dostupná křemelina obsahuje něco mezi 80–90 % křemíku, přičemž zbytek tvoří ostatní minerály, jako je hořčík, vápník, měď, železo a draslík. Food grade křemelina se speciálně čistí a obsahuje co možná nejvyšší množství schránek rozsivek. Její vůně i chuť jsou neutrální, rozhodně se tedy nemusíte bát nepříjemného zápachu a divné pachuti. Koupit se nicméně dá také křemelina doslazená stévií s různými příchutěmi, jako je vanilka a skořice.
Doporučené denní dávkování je pro dospělé 6 gramů (přibližně jedna polévková lžíce) a pro děti 2,5 g (odpovídá jedné čajové lžičce). Křemelina se konzumuje tak, že se rozmíchá ve vodě. Svou konzistencí ji možná přirovnáte k přípravku pro léčbu průjmů Smecta.