Ať už v rodině držíme nějaké tradice, nebo ne, všichni tak trochu známe české velikonoční zvyky, které se jen trochu liší podle regionu, v němž žijeme. V sousedním Slovensku a jen o kousek dál na Ukrajině ovšem mají řadu svých obyčejů, o kterých jsme my Češi možná ještě neslyšeli.
Tradice se na Slovensku stále dodržují, a to hlavně na vesnicích. Už kdysi mezi ně patřilo třeba mytí se v potoku na Velký pátek, které mělo zajistit celoroční zdraví a krásu.
Na Bílou sobotu se vždy uklízelo a vařilo, aby až v pondělí přijdou „kupači“, je bylo čím pohostit. V tento den se také malovala vajíčka a připravovala nadílka. V neděli všichni křesťané pospíchali do kostela. V minulosti s sebou navíc nosili i velikonoční dobroty – beránka nebo mazanec – aby jim je farář posvětil.
Kluci chodí od domu k domu polévat vodou a „šibať dievčatá korbáčom“. Je zajímavé, že na východě preferují spíše „oblievačku vodou“ a na západě zase „šibačku“. Naše kolegyně Noe pocházející ze Slovenska se směje: „Na našich vesnicích ty holky fakt lituji. Někdy se převlékají do suchého oblečení i desetkrát za den.“
Ženy koledníkům na oplátku dávají malovaná vajíčka, hostí je a těm starším nalévají domácí pálenku. Mezi typická jídla patří beránek, kynuté koláče, na západě Slovenska jidášky, připravují se také chlebíčky, pečený králík, bramborový salát s majonézou a různé pokrmy z vajec.
Na východě Slovenska je rozšířené tradiční obřadní jídlo, tzv. velikonoční hrudka nebo syrek. Připravuje se pomalým vařením vajec a mléka ve vodě, dokud se nesrazí, a následně se směs přecedí přes gázu. Může se dělat na sladko, ale i na slano. Syrek se podává na velikonoční neděli všem členům rodiny a na Velikonoční pondělí se nabízí „kupačom“.
Velikonoce jsou nejdůležitějším svátkem roku. Předchází jim 40denní půst, poté se světí pascha (obdoba mazance), vajíčka, tvaroh či klobásy. „Velikonoce na Ukrajině začínají v kostele,“ vypráví Kristýna, která má ukrajinské kořeny. Celá rodina si jde nechat posvětit košík s jídlem, a to konkrétně s domácími produkty, jako je máslo, chleba, mazanec či klobásy.
Po příchodu domů se všichni posadí ke stolu, přiťuknou si vajíčkem a ochutnají mazanec i ostatní dobroty. Po půstu začíná o Velikonocích naopak hodování. Jí se klobásy, vaječné pokrmy, bramborový salát a spousta jídel z masa.
Jídlo se nosí také na hroby, kde se o ně ještě ťuká se vajíčkem. Jako tradice se na Ukrajině dávají dárky, třeba nové boty nebo šaty. Také se nesmí pracovat, dokonce i okopávání zahrádky nebo řezání dřeva je zakázáno.
Asi nejvýraznějším symbolem českých Velikonoc je pomlázka. Tu by si měli chlapci a muži uplést sami z vrbových proutků, než s ní o Velikonočním pondělí vyrazí na koledu. Za říkanku a vyšlehání ženy, která tak má do dalšího roku zajištěné zdraví a mládí, dostávají zdobená vajíčka či jídlo a starší, stejně jako na Slovensku, alkoholické pohoštění.
Polévání vodou se u nás také dodržuje, nicméně jeho podoba se liší podle regionu. Někde jsou polévány dívky při koledě, jinde v úterý ráno vyráží ženy polévat muže. Co ale mají snad všechna území společného, je pečení mazance, jidášů a beránka.
Mazanec připomíná slunce a je zajímavé, že se dříve chystal také ve slané podobě se sýrem. Jidáše symbolizují provaz, na němž se zrádce Ježíše Krista oběsil, a beránek odkazuje na Boží stádo a také zastupuje starověké a středověké obřadní jídlo – maso berana, které kvůli vysoké ceně nahradilo pečivo ve tvaru beránka.
Na Květnou neděli se světily kočičky, tedy větve jívy. Lidé je pak v domácnostech umísťovali ke křížům a obrázkům svatých i kolem polí, aby chránily úrodu. V současnosti už si je obvykle dáváme jen do vázy jako dekoraci a symbol jara.